sarah2004tenhle pocit mám pokaždé, když chce někdo pokračování od Smallové.
Julia James: Prsten pomsty
SŽ 46 2/07
Pokud si ji chcete přečíst, tak tohle bych už dál nečetla, tentokrát budu prozrazovat víc než obvykle.
Už v první kapitole zjistíte, že oblečená byla v drahém, na míru šitém kostýmku. (...) drahé tenké punčochy (...) vypravovala se víc než dvě hodiny(...) Trvalo jí víc než dva týdny, než tu kabelku sehnala. Prošla kvůli tomu každou galanterii a butik od Chelsea až po Knihgtsbridge a od Bond Street až po Kensington. Ta, kterou potřebovala, musela být přesně ta pravá.
A sdělila hrdinovi, že by si ji měl vzít... aspoň na šest měsíců. Ani se nedivím, že s ní vyrazil dveře, protože tahle zápletka stojí na vodě. A to nejhorší ještě přijde.
Tak, pročpak chtěla, aby si ji bohatý a sexy Vito vzal, byť ji nenávidí, bo jeho otec zahýbal s její matkou asi deset let? Protože její matka umírá a ona jí chce udělat radost, že si aspoň někdo z jeho rodiny vezme někoho z její rodiny. Ale božíčku!
Před 11 lety bylo její matce 34 (byť vypadala na 24), teď jí dle hrdiny táhlo na 40. . Buď nám autorka naznačuje, že se přes deset let hrdina nedozvěděl její pravý věk, nebo prostě neumí počítat. Ale pochybuju, že by si kdokoliv mohl myslet, že ve 24 můžete mít 14letou dceru.
s. 41
„Aby ranil mě! Moc dobře ví, jak moc mi na tobě záleží!“
s. 11
Věděla, že její matka z toho taky nemá žádnou radost, že ji bude mít na krku. (...) Věděla, že se Arlene nemůže dočkat, až si tu návštěvu odbude.
To je zjevně autorčina definice „moc záležet“.
s. 42
Během let (od hrdinčiných 18, kdy ji Vito zatáhl do pelechu) se naprosto odcizily.
Řekla bych, že právě to bude důvod, proč jí matka před devíti měsíci ukázala smaragdy (o které tu jde především) a řekla, že je zdědí. A proto jí Rachel chce udělat radost a vdát se za chlapa, kterého její matka nesnáší. Dává to smysl?
A navíc se její matka přes 10 let obětovala a spala s milionářem, bydlela ve vilách, cestovala po světě... jen aby zajistila dceři vzdělání. To muselo být utrpení. (Na konci se dozvíme, že ona ho milovala, on ji ne. Takže zjevně musela mít nějaké skryté kvality, proč ji měl deset let za milenku). Tomu tedy říkám OBĚ.
A hrdinkou proto lomcuje vztek. Její matka si přeje, aby si vzala Vita, a za tím účelem ukradla rodinné šperky (a to ve chvíli, kdy její „láska“ ležela už tři dny v nemocnici a umírala (byť jí nikdo nechtěl nic říct). Tomu říkám LÁSKA.
Navíc když ho dokopala k tomu, co chtěla, stačilo, aby na ni pohlédl a skončili v posteli. Jistě je to jen můj pocit, že autorka došla k mrtvému bodu (tedy jestli je to v tomhle počinu ještě možné) a prostě šupla hrdiny do postele, aby z toho vybruslila.
Když se na str. 139 hrdina přiznal k tomu, že si ji nevzal kvůli nějakým pitomým smaragdům, ale... Vzal jsem si tě čistě jen proto, abych tě dostal do postele.“ jsem se už ani nedivila.
Tedy do chvíle, kdy se na pohřbu matky Rachel ukázalo, že Vitova matka nechala milenku svého muže pohřbít do rodinné hrobky, aby mohla být po smrti se svým milovaným. Ale božíčku.
Lenka Lanczová: Hříšná touha
Víkend 2006
Předpokládám, že podle LL by čtenářka měla s nebohou Sárou soucítit, ale už jsem moc stará na to, aby mě dojala hrdinka, která je zahrnována dárky od citově chladného boháče, kterému jde jenom o sex a ještě jí navíc zahýbá a doma jí to taky neklape. Až konečně najde kousek štěstí s mladým, krásným, leč chudým chlapcem. A s těžkým srdcem si na konci vybere bohatého. Hm. Od první stránky jsem měla dojem, že Sara není jenom lumík, ale rovnou blbka.
Byť nemám ráda pokračování, tak tady bych ho snesla. Ovšem jen v případě, že by Sáru poslal do... háje a našel si nějakou jinou, lepší;-)
Jacqueline Wilson: Můj tajný deník
BB art 2010
Sice je to díl druhý (první se jmenuje Jacky snílek), ale ničemu to nevadí. Přiznávám, že nejsem tak nadšená autorčinými díly jako mladší čtenářky, protože na můj vkus je moc morbidní a dobrý konec si taky mnohdy představuju jinak, ale tahle knížka je hodně dobrá.
s. 80
Jih proti Severu mi vystačil na celý víkend a ještě mi kousek zbylo. Cpala jsem se čokoládovými vajíčky a pak vzdychala nad útlým pasem Scarlett O’Harrové a snažila se co nejvíc zatáhnout břicho. Nezáviděla jsem jí ani jednoho z jejích milenců – nezajímal mě dokonce ani Rhett Butler – ale co jsem jí záviděla, to byly její zelené sametové šaty a taky všechny ty šustící spodničky.
s. 82
Potom mi v knihovně našel od Rumer Goddenové Rynglové léto, a tahle knížka se mi líbila ještě víc. Tentokrát jsem se ztotožnila s Cecil a trpěla spolu sní. Měla jsem vztek na její starší sestru Joss. Záviděla jsem jí její krásu a sebejistotu. A hrozně jsem na ni žárlila, protože se líbila Eliotovi. Eliota jsem zbožňovala a neodradilo mě, ani když vyšlo najevo, že je zločinec.
Některé věci se nemění:-)
s. 99
Slečna Piercová byla inspirující učitelka a její láska k angličtině byla nakažlivá. Díky ní jsme my, obyčejné a nijak zvlášť intelektuálsky založené čtrnáctileté holky s nadšením a radostí četly Janu Eyrovou a Pýchu a předsudek.
Hm, na Jane Eyre je třeba být intelektuálsky založený ?
|