Předně musím pochválit Bookfayre, který mi včera doručil knížku: Diana Jones Wynne: Howl’s Moving Castle a v rámci březnové akce mi nezapočítal dobírku. Takže mám jasný program na Velikonoce – nakoupím krabice kapesníků a budu číst. Jupíííííí!
Hornblower
Ad Zichy – třeba je to umění a my to mu jenom nerozumíme. Asi ne, co? ;-)
Ad Miloš
Je to pořád ten stejný. A ten zámek byl jeho. Musím přiznat, že jako dítěti mi to připadalo romantické. Vynaložil tolik úsilí a ona ho pak ošulila. A ještě se musel patlat v její krvi. ;-)
Včera ve vlaku jsem se znovu pustila do Starozlínských pověstí a už je to tu zas. Jel nějaký pán na koni, zabil ženu a proto ho hodní obyvatelé přitloukli na vrata. Hic sunt leones (doufám, že jsem to opsala dobře).
Jana Janusová: Kameník krále Vladislava
Albatros 1989
   (s přivřenýma očima)
Možná není nejlepší nápad vracet se k oblíbeným knížkám z dětství. Přiznávám, že mě bavila linie o Benediktu Rejtovi, ale král Vladislav a trpící dělný lid mi byl celkem ukradený. Odehrává se přibližně ve stejné době jako Stříbrný jednorožec madam Vaňkové, takže pokud máte touhu přečíst si něco podobného, dala bych přednost Vaňkové. Pokud byste trvali na madam Janusové – šla bych spíš do Osudů a lásek Matyáše Brauna.
 Deepak Chopra: Ježíš
KK 2010
Já se snažila, ale autorův styl je prostě... moc. Při prolistování jsem narazila na skvělé pasáže, ale je nad moje síly přečíst to celé.
Emily Carmichael: Smečka
Olympia 2008
Na můj vkus je tam moc zvířat. Ale dívala jsem se do Boje o paměť , a ten vypadá mnohem líp.
 Tereza Pospíšilová: Uzamčené city
Svan 2003
Není zvykem, abych u knížky, kterou jsem nedočetla a jen dolistovala, dala čerta, ale tohle je výjimka.
Pracovně jsem si tuto knížku nazvala „reklama na kávu“ (pokud jste viděli seriál Ženatý se závazky, kdy v jedné posteli Al a Marcy dělali reklamu na kávu, tak víte, o čem mluvím).
Chtěla bych vidět chlapce z 9. třídy, který dobrovolně vejde do obchodu s hadrama, aby spolužačkám sdělil:
Ne, já jsem si šel koupit cédéčko a když jsem vás tu uviděl s rozzářeným obličejem, musel jsem se podívat, z čeho jste tak okouzlené. Musím uznat, že se vám ani nedivím. To tričko je vážně super, Zuzko.“
Tak nějak si musel připadat Štěpán Šafránek, když sledoval natáčení seriálu o školní mládeži.
s. 10
“Ahoj. Tobě to sekne,“ divil se Pavel, když jsem přišla ke škole. Musela jsem uznat, že i jemu to sluší.
„ Z tebe se taky vyklubal pěkný mladík.“
„Děkuji.“
s. 13
Nebyla to pravda, já jsem tam například nebyl ani jednou. Vůbec mi to nevadilo, byla jsem spíš ráda.
„Jaký máš pocit z odchodu ze školy?“ ptal se. Poté, co se to na chatě „pořádně rozjelo“.
Začala jsem číst Kathleen McGowan: Kniha lásky. Přiznávám, že se mi do ní moc nechtělo, ale už po pár stránkách jsem si vzpomněla, proč tak miluju první díl (Marie Magdalena – Očekávaná).
A i když následující spojení beru čistě jako fikci, tak mě to potěšilo (zvýrazněno pro Annie )
s. 40
Ale Bérenger překontroloval jméno na posledním řádku rodokmenu jako první – jméno, které patřilo jednomu z nepochybně největších světových umělců .
„Michelangelo Buonarroti.“
|
Registrace nového uživatele 
