Zahradil: Jourová vyváděla v Bruselu strašné věci (odemčeno)
Migrační pakt dojednal ministr vnitra Vít Rakušan spolu se svými evropskými protějšky v utajení loni v červenci. Poté to označili za ohromný úspěch českého předsednictví. Následně se ale Česko při hlasování zdrželo a stejný postoj hodlá zopakovat. Co si o tom myslíte? Neměli jsme být aspoň proti, když už?
To zase není tak výjimečná věc, v minulosti to provedlo více států. Že když měli předsednictví, chovali se jako velcí vyjednávači. A když z nich tíha toho předsednictví spadla, tak se vrátili k obhajobě národního státu. Leckdy pak začali okopávat, co sami pomáhali dojednat. Ale tady bych opravdu řekl, že byl pan ministr Rakušan špatně hlídán. Nevím přesně, jaký měl mandát od vlády, ale skoro bych řekl, že ho měl ho až příliš široký. Pokud ho vůbec měl a nepřekročil ho. Asi měl mít tu uzdu trochu kratší.
Za těch 20 let jste zažil čtyři české eurokomisaře: Pavla Teličku, Vladimíra Špidlu, Štefana Fülleho a Věru Jourovou. Jak se zapsali v povědomí EU a jak je hodnotíte vy?
No tak na Teličku si ani nepamatuji, protože to dělal asi čtyři měsíce, než ho tehdejší vláda vykopla a dosadila tam coby trafikanta pana Špidlu. Ten to vzal hodně ideologicky, navíc dostal portfolio, kterému sedělo – sociální věci. Vymýšlel tam některé šílenosti, které naštěstí neprošly. Choval se jako klasický sociální demokrat. Tomu žádné velké absolutorium vystavit nemohu. Pak tam byl pan Fülle, který měl na starosti rozšiřování. Skoro bych řekl, že to možná byl z českých eurokomisařů ten nejlepší. Klasický úředník, nestrkal do toho ideologii. Dělal, co se od něj chtělo. Toho bych celkem vyzdvihl. A pak teda paní Jourová, kterou považuji za strašný personální omyl pana Babiše. Napřed tam působila jako šedá myš, pak jí dali portfolio, ze kterého udělala ideologické bojiště za evropské myšlenky. Vytvořila Media Freedom Act (Akt svobody médií), který je o všem jiném než o jejich svobodě, to je o jejich kontrole. Vměšovala se do vnitřních záležitostí suverénních států – ať už šlo o Maďarsko, nebo o Polsko – a vůbec vyváděla strašné věci. Ve většině států byla velmi nepopulární. Myslím, že to byla určitě nejhorší volba.
Prezident Petr Pavel nedávno zdvihl téma možnosti zrušení práva veta pro členské státy. Co by to znamenalo? Je v EU síla, aby se to opravdu mohlo stát?
Ten tlak tady vždycky byl. Už od Lisabonské smlouvy. To znamená, že zhruba 15 let se o to federalisté pokoušejí. Že se k tomu přidává současný český prezident, mě velmi zneklidňuje. Nevím, co jsou přesně jeho motivy, jestli mu to někdo poradil. Nepředpokládám, že on sám je tak zběhlý v rozhodovacích procesech EU, aby si vůbec uvědomil, co to pro nás může znamenat. Čelní politici ODS jsou naštěstí proti a budu doufat, že budou mít dostatek sil to udržet i ve vládě, kde jsou podle mě, bohužel, i eurohujeři, kteří by se zrušením práva veta souhlasili. |
Registrace nového uživatele 
