|
Tak mně to Joan Osborne minitéma nedalo a podíval jsem se po dalších věcech, které jsem od ní neznal. (Což je ale beztak vlastnost tohohle klubu, třeba Kačku Bušku bych si tak důkladně znovu nenaposlouchal, nebýt proběhlého minulého tématu :)) No a tak jsem si u J.O. potvrdil, že kromě toho Relish se už v ničem jiném tak "nenašla". Buď zkouší poprockovější styl (nové Little Wild One), který někdy až hraničí se Sheryl Crow (a přitom to není v rámci toho stylu tak dobré jako S.Crow, protože tohle není J.O. parketa), anebo si (jako dnes kde kdo) dá album standardů (Breakfast In Bed), možná něco z tohohle repertoáru zaznělo na tom koncertě s The Funk Brothers, který popisoval Diesbies v 897. Relativně nejzajímavější mi přišlo Early Recordings, z r.1996 (zřejmě narychlo vydané po úspěchu Relish), které je sestaveno ze záznamů klubového vystupování (vesměs soulové standardy) předchozích let. Ten Relish jsem si po mnoha letech (i když ne po patnácti:) přeposlouchal taky a docela mě překvapilo, jak jsem si jej pamataloval jinak (nebo je to tím, že se člověk mění?:), třeba ta úvodní St.Teresa mi přišla učesanější, než jsem si ji pamatoval. Ale některé ty další ostřejší písně (jako třeba Right Hand Man) se mi zdají jako dokonalé, přesně tahle nabroušená skřípavá poloha hlasu i kytar byla myslím pro J.Osborne tím pravým ořechovým. |
Registrace nového uživatele 
