lasicka
Souhlasím v obou případech.
Nazí – Magnesia litera, nominováno na Deutscher Jugendliteraturpreis – porotou kritiků a porotou mládeže. Ale číst se to bohužel nedá. Zlatá Karolína.
Táňa Kubátová: Smlouva proti lásce
T. Kubátová 2010
  Pro tuhle knížku mám slabost, i když objektivně uznávám, že by se dala najít slabší místa, ale co už. Jen mě vždycky pobaví, jak se hrdinové 14 dní před svatbou /byť formální/ chystají pro prstýnky a pořád si vykají (a pak z autorky vypadne něco jako tohle:“To je ale malá tlapka.“ ). A když ji hrdina den před svatbou požádá, aby si tykali, tak to vypadá tak, jako by jí nabízel zvláště odpornou praktiku.
Že se většina hrdinek nápadně podobná madam Kubátové, to bych ještě chápala, ale proč autorka neustále zdůrazňuje, že hrdinka vypadá spíš jako dívka než žena, že má dětskou tvář/oči atd. mi není jasné. Ale chvílemi si připadám jako pedofil. Což určitě nebyl autorčin záměr.
A abyste měli o čem přemýšlet – Byla krásná. Všiml si toho u žen už vícekrát, že vleže při pohledu shora dostávající oduševnělý výraz a kůže na jejich tváři se vlivem gravitace napne, takže je jasněji vidět silueta lícních kostí, brady a celé dolní čelisti. A i po x-té repríze si nemůžu pomoct, ale Anna obrátila moc brzy.
Vlastimil Vondruška: Záhada zlaté štoly
Moba 2003
Mám neodbytný pocit, že zatímco osud Oldřich/Ludmila jde jakžtakž logicky, tak u Diviše nebo Oty si tím nejsem jistá. Zatímco na konci druhého dílu Ota truchlil nad nenaplněnou a mrtvou láskou, tak tady si na ni nevzpomene až do str. 128. A zatímco Diviš se v minulém díle málem neodvážil na Martu ani podívat, teď ho prostitutka v bordelu vítá slovy: „Ty ses vrátil, divochu. Včera to bylo moc hezké.“ A navíc teď když měl vlastní rodinu, obracel v ruce každý měďák. čím tak platil v tom hanbinci?
s. 14
I když si to přiznával nerad, byl rád, že se na chvíli vymaní z péče své ženy. Oldřichovi z Chlumu bylo více než třicet let. V jeho věku měli jiní téměř dopsívající děti. Ale Oldřich nemohl dlouho potkat tu pravou. Oženil se teprve před rokem s Ludmilou... Hm, a co ta co umřela na mor, ha?
s. 39
Několik let jsem žil na koleji v Magdeburgu.
Žila jsem v iluzi, že v Magdeburgu byl jenom na tu dobu, než vyřešil vraždu v ambitu.
s. 71
...rukou si uhlazovala pomuchlanou suknici. „Měla jsem si ji přece jen sundat. Takhle vypadám jako ožralá tulačka, co se vyválela v příkopě. Budu si ji muset vyžehlit.“ Autor je historik, ale přece jenom – jak přesně si bude suknici žehlit v roce 1269?
A když budu předstírat, že hledám zlato, budu nosit meč?
Nejsem si jistá, jestli je pro autora detektivka ten nejlepší způsob literární tvorby. Měla jsem pocit, že těch vozů s ukradenými truhlicemi tam bylo jaksi moc. Jen každý lapka jel jiným směrem.
Udivilo mě, kolik lidí ví, kde přesně stála postel manželky Vendelína Štuka.
A o tom, jak byla jeho manželka rafinovaná, bo předpokládala, že služka vymění jejich syny... to už hraničí s fantasy.
s. 215
Proto na kostky těsně před svou smrtí vyryla, (no co, byla vzdělaná) že jejího skutečného syna pozná každý spolehlivě podle mateřského znaménka na vnitřní straně levého stehna, jež měla jako rodové znamení i ona.
s.226
Podívej se, zda má Zdeněk na vnitřní straně levého lýtka nějaké mateřské znamení.
No co, noha jak noha, ni?
A ty překlepy jsou fakt skoro na každé druhé stránce :-( Ale někdy jsou zábavné.
s. 121
“To jsem tedy zvědavý, jak tam vypadá strašný démon.“ No, to já taky.
s. 164
Pošlu ho za vámi a můžete ho vyslýchat, jak dlouho bude chtít.
Augustin Sedláček: Historické pověsti lidu českého
Odeon 1972
Čekala jsem trochu víc.
s. 118, 119
Bruncvík
Ale dokavad měli stravu, dotud ještě byli veselí; když pak potrava došla, pokoušeli se o to, aby odjeli, ale nic jim to nebylo platno; neb když kus jeli, hnedky se zase na tom ostrově viděli. Když již nic k jídlu nebylo, jedli své koně. Konečně i ti došli, i počali sebe sami jístit. A tak to trvalo do třetího léta. Nakonec zůstali jen dva, totiž Bruncvík a starý rytíř jménem Balád. Tento dal knížeti radu, jak by se z toho ostrova dostal. Že by se bál, aby ho Bruncvík nesežral? O tomhle Jirásek ctnostně mlčí.
s. 139
Pověst o založení kláštera svaté Dobrotivé čte se v kronice Hájkově, jenž ji bezpochyby slyšel na Podbrdsku. Tak aspoň lze se domýšleti proto, že se tato pěkná pověst velice liší od nechutných povídaček, které si Hájek sám vymyslil.
Další profesor Fiedler ;-)
s. 186
Až nechutný je výklad Paprockého o erbu (půl labuti) Otíků z Tenčic. Rytíř jeden, jeda při knížeti, velkou sílu ukázal, že labuť živou i s peřím napůl přeťal. Zatímco Bruncvík s družinou se sežrali, což nechutné zjevně není.
s. 208,209
Panna vidouc, co se díti bude, úpěnlivě prosila Pána Boha, aby jí neopouštěl. Když pak dopadla, zařval medvěd tak strašně, že ten, který ji tam házel, velice se ulekl, a nezavřev mříži, hned se na útěk dal. Panna, spoléhajíc na pomoc boží, nic se nebála, a posadivši se medvědovi na záda, jezdila na něm jako na koníčku, ustavičně se modlíc, aby byla vysvobozena. Medvěd ji poslouchal, kam mu jíti poroučela, a tak se dostali ven a brzo přišli na ulice města.
nb, vzdala jsem Tvář cizince - čekala jsem něco jako C. Proctor a tohle je čistá detektivka. Chyběla mi tam romantika, no.
a konečně i k nám dorazila nová edice Harlequina. To jsem zvědavá. |
Registrace nového uživatele 
