NICOLE BYRD: BLANKYTNÉ SNĚNÍ
Levné knihy 2007
 
Jsem z ní jakási rozpačitá.
Přišlo mi krajně nepravděpodobné seznámení Gemmy a Louisy. Tohle je moc i na brakovku
s. 161
“Je to jediná věc od mé matky, kterou mám, ať už si o mé žádosti myslíte cokoli, a navíc v tom dopise matka říká, že mě miluje. Do smrti budu tento list papíru opatrovat jako ten nejcennější poklad.“
Což je IMHO dost pochybné tvrzení, vzhledem k tomu, že ji matka opustila. Marně jsem čekala, že se dozvíme, jak to s tou matkou bylo, ale zjevně budu muset počkat do dalších dílů. Navíc dost dlouho trvalo, než jsme se dozvěděli, že Gabriel má bratra. (možná se počítá s tím, že jste četli všechny díly. Já ne, takže jsem se kapku ztrácela).
Zajímalo by mě, jestli se po válce s Napoleonem dá říct o 13leté dívce z „lepší“ rodiny, že je umělkyně. Studovala ANATOMII (...) a právě se vrátila z několikatýdenního kurzu, požádaného slavným malířem.
Víc než o romantický příběh Gemmy jde o příběh Louisy. Ale Gemmin příběh je dost odfláknutý a s hrdinou se skoro ani nevidí, natož aby se do sebe měli čas zamilovat.
S překlepy jsem počítala, že si překladatel nebo kdo plete obětí/objetí mě sice drásá, ale přežiju to. Ale některé obraty mi na brakovku z 19. století přišly dost... zvláštní.
...aby zakryla rapidně rychle se ztrácející sebedůvěru...
I kdyby to byl jen iracionální rozmar, vyrůstající ze silné identifikace s neštěstím druhé dívky... a na druhou stranu jsou tam strašná klišé.
Když světlo úsvitu zalilo oblohu a ptáci pěli v plné síle, měli už za sebou kus cesty.
|
Registrace nového uživatele 
