Maggie Stiefvater: Mrazení
Argo 2010
Do str. 140 jsem byla odhodlaná si ji koupit, ale pak se to zvrhlo.
Vůbec se mi nelíbí sloveso „skojíkat“, protože po pravdě řečeno netuším, co přesně si pod tím představit.
Tohle je přesně ten případ, kdy se autorka brakovky pokouší o velkou literaturu. A to není dobrý nápad, protože forma převládla nad dějem. Opravdu nemusím okecávání ničeho.
s. 79
V chladném vzduchu se mi dech srážel do přízračných obláčků, ale i tak byl les v tomhle ročním období nádherný. Jasné, syté barvy, křehké listy v úžasných odstínech žluté a červené, čistě blankytná obloha. Jako vlk jsem si těchhle detailů nikdy nevšiml. Ale zároveň jsem si cestou ke své skrýši s oblečením uvědomoval, kolik vjemů postrádám v lidské podobě. Ačkoli jsem měl smysly ještě neobyčejné zbystřené, necítil jsem všechny ty desítky zvířecích stop v podrostu ani vlhký příslib teplejšího počasí, které den ještě přinese. Jindy jsem slyšel industriální symfonii aut a kamionů na vzdálené dálnici a dokázal jsem u každého odhadnout velikost a rychlost. Teď jsem necítil víc než kouřový nádech podzimu, pach hořícího listí a trouchnivějících stromů a sluchem jsem zachytil jen neurčitý, v dálce stěží slyšitelný hukot dopravy.
s. 213 Jsem si jistá, že přesně tímto způsobem hovoří většina sedmnáctiletých dívek ve Spojených státech amerických.
To jsem nečekala. „Řekla bych, že vzhledem k tomu, že až dosud jsi žádné rodičovské tendence neprojevila, nemáš nárok osobovat si jakákoli práva,“ odpověděla jsem stroze. „Sam a já patříme k sobě. O tom nehodlám diskutovat.“
Nějak si nejsem jistá, že jsem se správně dopočítala. 17letou hrdinku před 6 lety málem sežrali vlci. Proč ne. Bylo jí jedenáct a autorka o ní stále mluví jako o "dívence".
Hrdinovi je 18, vlkodlakem se stal v sedmi (šesti?), takže když zachránil hrdinku, bylo mu 12. Proč ne. Jenže autorka tvrdí, že Sam má ve smečce takové postavení, že si to může dovolit. No... dejme tomu. Jenže na str. 191 a dál žádá 13letý Sam, aby ho Beck naučil zabít psi a začnou cvičit na kuřatech... z čehož se hrdinovi dvě stránky zvedá žaludek. A přesto je ve smečce dost vysoko....
s. 254
"Jak je to dlouho?" zeptala se Grace. "Nemyslím ty steaky, myslím od chvíle, kdy jsi byl pokousaný."
"To mi bylo sedm. Jedenáct let."
Nejsem si jistá, jestli to už hrdince neříkal, ale sám o sobě to omílal tolikrát, že se divíte, proč se na to ptá.
|