Sally MacKenzie: Nahý hrabě
Moc se mi líbila obálka, protože hrdina mi připomíná Richarda, ale to je asi tak všechno.
Zdá se, že autorka má slabost pro muže, kteří mají jisté... delikátní problémy. Poté, co v mládí navštívili pelešinec. Na rozdíl od panice v prvním díle, je hrdina pyšný na to že již dvakrát. Hm. Na nedostatek zkušeností mají docela přesnou představu o ženské anatomii. Opravdu mě nebaví sáhodlouhé úvahy hrdiny, který by možná i chtěl, ale je si jistý, že nemůže.
Ještě k anotaci: Když oknem vstoupí do její ložnice nahý hrabě, lady Elizabeth Runyonová udělá jedinou správnou věc: Zaječí. A nahlas. Hrdinka rozhodně nekřičela. Naopak bíle Lehce podnapilá se na hrdinu sápala, takže ten měl co dělat, aby uchránil svou čest. * Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že úplně všichni, kteří se v knížce jenom mihnou, nemyslí na nic jiného než na sex. Pořád tam někdo souloží, nasává a rudne.
s. 121
“Jen mi chtěl vrátit mou brož. Našel ji dneska odpoledne na zahradě.“
To víme my a on. Ale jak se to dozvěděla hrdinka mi není zcela jasné.
s. 161
Meg stála ve dveřích další místnosti. Obličej měla bílý jako stěna.
„Vypadá to, že Tynweithovo vězení nedávno někdo použil.“
Jestli si myslíte, že vám autorka řekne, co tak nevinná dívka viděla, tak na to zapomeňte. Další kapitola je o tom, jak hrají kulečník. Ale nebojte se, dozvíte se to UŽ na str. 188. bíle – sado maso praktiky *
Dost pochybuju, že by vévoda dovolil své neprovdané sestře (byť pod dohledem přítele), aby se zúčastnila pochybného několikadenního večírku. Kam zjevně běžně rodiče berou své neprovdané dcery. A to navzdory tomu, že pořadatel večírku je známý nemrava a jeho vězení je vyhlášené sado maso praktikami.
s. 140
“Když jsem se dozvěděla, že přijedeš, přibalila jsem si pouta a bičík.“
Což už mě ani nepřekvapilo, jen mě mátlo, že zatímco máte dojem, že hrdinka tyto praktiky běžně provozuje, tak to potom vypadá, že o tom ani neslyšela, a nejlepší bod programu je, že o těchto praktikách hovoří s dívkami z hospody, které jí ochotně a rády zapůjčí bičíky a pouta, aby toho zatraceného hraběte konečně dojala. Navíc nechápu, když je tím vězení proslulé, proč si musí vozit vlastní (půjčené?) pomůcky.
Navíc obdivuju rychlost, se kterou zloduch na cimbuří (v jedné ruce nůž) strhne z hrdinky šaty A korzet.
s. 263
Sáhla mu na kalhoty.
Odtáhl se.
„Jsi nesmělý, Andrewe?“
To je hloupá otázka na někoho, s kým jste prosouložili drahně stran a požádali jste ho, aby příležitostně vaši sokyni znásilnil.
Od přečtení mi pořád v hlavě zní Maškary Karla Kryla. Zvláště část
Mráz dohnal je k poklusu, plameny šlehají
modře a zlatě jak žíravé růže,
a na půlce globusu maškary čekají
v přepestrém šatě a s bičíky z kůže.
Lásky z Čech 1/00
Penny Jordan: Setkání v Praze
Hrdinův dědeček prozíravě emigroval už v roce 1946, aby mohl svou dceru vychovávat ve svobodné zemi. A jeho rodina kdysi vlastnila hrad. Trochu jsem se bála, že to bude Pražský hrad, ale byl to takový malý hrádek za Prahou, který rodina používala rodina spíš jako chatu. A neměli ani hlídače, hrdina prostě vytáhl klíč od zámku a pozval hrdinku dovnitř.
Jessica Steel: Falešná novinářka
Líbí se mi představa autorky, jak žije slavný český spisovatel v roce 1993 (čtyřpatrová vila, mercedes, hospodyně, uklízečka, sluha). Zvláště když mu napsat knihu trvá dva roky. A navíc má psa. Dobrmana. Azora. ;-)
A líbí se mi jména – Vendelín Gajdušek, Milada Pankrácová a Lubor Ondruš;-)
Docela jsem si početla, i když nemám ráda, když se vezmou po týdnu.
Adventinky I 20 4/97
Linda Howard: Šampion
Sice se vzali po třech dnech, ale taky mi to výjimečně nevadilo. A navíc část od setkání ženicha s rodinou až po svatbu byla neobyčejně zábavná.
Debbie Macomber: Splněná věštba
Linda Turner: Vánoce na ranči
Nemám ráda příběhy, jak se k sobě po letech vrátili, zvlášť když on po 10 letech na první pohled pochopí, že ona a žádná jiná.
|