Petra Procházková: FrištaTo bylo dobré. Román (původně jsem tedy doufala v dokument, ale je to fikce) o ženě provdané ještě před Talibanem a vším tím ostatním do Afghánistánu a životě běžné afghánské rodiny po pádu Talibanu a příchodu Američanů a jiných, byl dost poučný a zasvěcený. Scéna, kdy si rodina pouští DVD s útokem na dvojčata, byla přímo geniální, hlavně komentáře jednotlivých členů rodiny.
Ale i když chápu proč ženy v této oblasti dobrovolně oblékají burku (a chápala jsem to i předtím), přesto nemám pochopení pro fakt, že ty, které tak nečiní, se vystavují otravnému a vulgárnímu obtěžování od puberťáků a ostatních. Jen tak proto, že v Afghánistánu všichni muži pořád myslí na sex, jak osvětlí manžel hrdinky.
Navíc je zřejmé, že přes všechno pochopení, které P.Procházková pro afghánskou společnost má, stejně nakonec dává přednost evropskému stylu života. Protože bíle: švagrovou hlavní hrdinky (Frištu)nakonec nechá prchnout za lepším životem a hlavně chlapem do Ameriky - samozřejmě po islámském vzoru obranou o pět dětí, které si po rozvodu nechal manžel.. |
Registrace nového uživatele 
