elgyn 9563Obecně nemám ráda milostné příběhy s detektivní zápletkou. Obvykle to bývá jen pokus zastřít fakt, že autorka/autor nemá nosný příběh a dohání to rádoby napětím. Navíc detektivka a její řešení bývá obvykle až trapně naivní.
Stephen Booth: Krev na jazyku
Dala jsem na tvé (tuším) doporučení a půjčila jsem si Stephena Bootha (Krev na jazyku). To je opravdu detektivka - doporučuji. Záhadná, mírně pochmurná a tak komplikovaná konstrukce, že jsem ani smykem nepříšla na to, kdo a proč.
Alfréd Fantiš: Záhada turínského plátna
Autor rozhodně nezapřel, že je lékař, dobré dvě třetiny textu se obšírně až nudně a s nechutnými podrobnostmi zabývaly tím, co se s člověkem při ukřižování děje z medicínského hlediska. To jsem opravdu vědět nepotřebovala :(
Také bych měla několik výhrad k faktům:
1) v jedné kapitole "Krev na plátně" autor píše:
Další ze závažnějších úkolů, které si STURP v r. 1978 stanovil, bylo zjištění stop krve na plátně. Výzkumná skupina z roku 1973 došla totiž k závěru, že v "krevních skvrnách" na plátně nemohly být žádné dílčí součásti krve, především pak krevní barvivo hemglobin, běžnými motodami prokázány..... Negativní výsledek bádání však tehdy nebyl pokládán za jednoznačný. Ani sloučeniny železa, které je podstatnou složkou krevního barviva a dá se v preparátech z tkání ... jinak dobře prokázat, nebyly tehdy mikrochemickými reakcemi prokázány."
No a dál to nekomentuje, ale vesele mluví o krevních skvrnách na plátně jakoby se nechumelilo.
2) zmínka o bičování- cit:
V době Kristově prováděli v Palestině podobné exekuce římští žoldnéři, členové posádky z Caesarei. Podle Hynka to prý byli Galové. Tato posádka byla proslulá svou neurvalostí a nenávistí k Židům.
Lze předpokládat, že Ježíš byl rovněž bičován velmi neurvalým způsobem...
Hynek je Dr. R.W.Hynek, který v r. 1946 vydal knihu Muž bolesti a nějaké další knihy v němčině (to jsem našla v rejstříku na konci knihy). Autor se na něho bez bližšího vysvětlení odvolává v textu na vícero místech. Já bych ale ráda znala nějaký přímý pramen, z něhož oba pánové čerpali info o tom, že členové jednotky byli Galové a měli Židy v takové neoblibě. Ne, že bych o tom nutně pochybovala, ale takhle to trochu vypadá jako jejich svaté přání. A konstrukce, že i Ježíš byl neurvale bičován má tudíž stejnou logiku jako reklamní slogan: Hera je pečení, pečení je radost.
Fakt, že autor hovoří o muži z plátna jakko o Ukřižovaném s velkým U, taky svědčí spíš pro jeho zaujatost než pro cokoli jiného. Sem tam si také vypůjčí Hynkova "Muže bolesti". Poněkud patetické u odborné publikace.
O nepřeložených latinských a řeckých citátech už tady tuším někdo pohovořil.
Prostě mírné zklamání, což však turínskému plátnu neubírá na zajímavosti. Klidně to všechno může být tak, jak se pan Fantiš domnívá. Jen bych ráda, aby jeho řeč byla, řečeno jazykem Bible, přímá: Ano, ano, ne, ne.
|