Ty koresponďáky na korespondenční šach si ale vybavuju. Ano, je to skoro třicet let, ale vzpomínám si, jak jsem na určitou adresu šel s poštou a už tam postávala stará paní, jestli nemám něco pro pana XX. Tak říkám, že ještě nevím, ale asi jo a babča na to, že na to "děda" čeká, že hraje korespondenční šachy a protože nemůže chodit, je to pro něj prakticky jediná zábava... no naštěstí tam pro dědu pošta byla, jinak bych si ji snad musel vymyslet, jak by mi bylo blbý říct, že nic nepřišlo... inu, devadesátky, tenkrát se pod slovem "email" myslelo něco, co se natírá štětcem a ne něco, do čeho chodí pošta :-) |