Paul H. Feldman: Jack Rozparovač : rozluštěné tajemství
XYZ 2009
Váhala jsem nad hodnocením, protože se docela dobře čte a jsou tam zajímavé dokumenty, ale autorův způsob „vyšetřování“ je naprosto scestný. Tak, jakou si povíme dneska, děti? Tu o té zelenovlasé holčičce, co měla červené vlásky? Dobrá. Tak tedy, ten plešatý chlapeček... tohle je přesně autorův způsob myšlení. Najde si teorii a drží se jí tak dlouho, než se mu rozpadne. Nebo pro ni nenajde absolutně žádný důkaz (a zlé jazyky dokonce tvrdí, že mají důkazy o opaku), ale potom tyto autory osočí a sám si pokračuje ve svých bludných teoriích a splétá je takovým způsobem, že už jsem se ani divit nestačila.
s. 62
Pokud jde o vrypy pod zadním víčkem, nerozeznal jsem v nich nic kromě písmene „H“ uprostřed a čísel, která snad označovala datum: „3.9.“.
Celkově na mě ten nález učinil velký dojem. (...) A pokud tomu tak bylo, dalo se věřit i Maybrickově poznámce, že svou první oběť zavraždil v Manchesteru za „chladna a vlhka“. V následujícím odstavci stálo „Léto se blíží, už se těším na teplé počasí.“ Devátého března (!) by obojímu odpovídalo, ale z nápisu se dalo vyčíst ještě víc. (...)
Takže je vyloučené, že by Arthur Johnson sám do hodinek vyryl právě „H“ a „9.3.“ – nemohl vědět, že právě tohle odpovídá údajům v deníku.
Kromě toho, že jsem nepochopila, proč tam vyryl zrovna „H“, kdy přesně se nám z 3. září stal 9. březen?
Zvlášť když autor sám píše s. 22
...Jack Rozparovač, vrah, který páchal své zločiny na podzim roku 1888, mezi 30. srpnem a 9. listopadem.
A navíc – ani optimista nemůže v září tvrdit, že se blíží léto.
Celá záležitost s hodinkami je dost podezřelá. Navíc nechápu, proč by si do svých hodinek vyryl iniciály manžela chůvy svých dětí.
Na str. 193,194 autor píše, že se mu začalo zdát, že by bylo možné, že se nejedná o Manchester ve VB, ale Manchester ve státě New Hampshire v USA, ale nepodařilo se nám najít jediný důkaz, že by se James Maybrick v té době vypravil do zámoří.
s. 91
Šlo o muže vzorně oděného a upraveného, jenž svým vzhledem připomínal zkušeného herce. (...) Z jeho výpovědi vyplývá, že ráno opustil byt s tím, že jeho manželka během dne sama odstěhuje jejich majetek z Berner Street do nového ubytování v Blackchurch Lane. Když se svědek asi tři čtvrtě hodiny po půlnoci vracel domů, šel nejprve do BS, aby se ujistil, že manželka vše odnesla. Tomu říkám gentleman. Jistě šel z knihovny;-)
s. 101,102
Následuje oficiální policejní soupis oděvu a majetku oběti, který byl u jejího těla nalezen :
- kartounová sukně
- silně obnošená zelená sukně
- silně obnošená a potrhaná modrá sukně
- žádné spodní prádlo
- bílá pánská vesta na knoflíky
- pánské šněrovací boty
- 1 flanelový hadřík a 6 ks mýdla atd.
Tohle všechno našli u mrtvoly prostitutky, která šla do „práce“?
s. 113
Nabízela se myšlenka, že Lewisova a Kennedyová byly sestry a obě popisovaly totéž setkání, ale proč by pak Kennedyová mluvila o tom, že se v Bethnal Green procházela se svou sestrou, a Lewisová výslovně uváděla, že tam byla „s přítelkyní“? Paul Begg přišel s nápadem, že by mohlo jít o vyprávění téže osoby, zaznamenané pod dvěma různými jmény.
Ehm... a nejsme tím tam, kde jsme byli?
Ocenila bych, kdyby se autor obtěžoval s rozsáhlejší obrazovou přílohou. Sice je hezké, že jsme na pravé straně narazili na značky, které mi vyrazily dech. Nebylo pochyb: Na obrázku byla jasně patrná písmena „FM“. Tento úžasný objev učinili poté, co fotografii rozdělili na políčka a zvětšovali. Přesto už v roce 1988 Simon Wood píše, že na fotografii zaznamenal nějaká písmena. Zdálo se, že byly napsány krví, ovšem v tazích tak silných, že je nejspíš nezanechal lidský prst, ba ani celá ruka. Očividně neunikly ani tehdejším vyšetřovatelům(...)
Vybavil jsem si jednu větu z deníku: „Nechal jsem jim to tam, ale ti hlupáci to nikdy nenajdou.“ A pak ještě další: „Nechal jsem to všude po pokoji.“ Což se už vztahuje k vnitřnostem a ne k písmenům.
Sugdenova kniha je dle mého soudu velmi detailním (...) Jediné, co jí na kvalitě ubírá, je slabý a ničím nepodpořený útok na věrohodnost deníku... Aplikována sama na sebe... přiznejme si, autorova teorie O věrohodnosti deníku taky stojí na vodě. (A těch idiotů, které potkal při svém bádání! Škoda mluvit.) Nemůžu se zbavit dojmu, že autor spadá do kategorie „profesor Fiedler“ a měl by svoje úsilí napřít jiným směrem.
s. 147
Zpráva, kterou KR roku 1993 předal nakladatelství TWB, uváděla, že deník byl sepsán někdy kolem roku 1921. Jak řekl Martin Fido:“Věda ten dokument datuje do historicky nemožného období.“
Colin Wilson, další spisovatel, který se Rozparovačem zabýval, k výsledkům rozboru podotkl, že podle jeho názoru to pravost deníku potvrzuje. A má pravdu, co nám nějaká věda bude do toho mluvit.
s. 149
Uznávám, že historka o tom, jak se deník objevil, je trochu slabá, ale příběh MB o tom, jak mu ho darovat TB, by klidně mohl být pravdivý. Sice taky nemusel, ale MOHL.
s. 158
Tohle tvrzení bylo – podobně jako mnohá jeho tvrzení – zcela nepodložené. Ani se nepokusil vysvětlit, proč zavrhl výsledky práce vědců, které sám najal. Jako by autor a jeho družina nedělali to stejné.
s. 178
Když se pročítáme deníkem, je čím dál jasnější, že James Florence vroucně miloval, po žádné jiné ženě netoužil, a pokud by se jejich vztah zlepšil, zahodil by břitvu do řeky a vraždění by ustalo.
K tomu by bylo dobré podotknout, že drahná část knihy se zabývá Jamesovou milenkou a jeho pěti nemanželskými dětmi. Navíc s. 131
Pak ovšem Florrie přišla na to, že James má milenku...
s. 177
Paní Maybricková se svými poklesky začala krátce poté, co přivedla na svět první dítě. tj. 24/3/1882... to čekal 6,5 roku než mu došlo, že je paroháč?
Cesty, kterými se autor dostane k pěti nemanželským dětem jsou občas tak složité, že by si jeden musel malovat graf, a to navzdory tomu, že si do matrik každý píše, co ho napadne, popř. nepíše, co by tam napsat měl.
s. 228
Na zadní straně náhrobku se za ta léta, co tady stál, objevila skvrna vodního kamene. Nevím, jestli si jí všimli i ostatní,a le já jsem v ní jasně viděl siluetu muže s nožem v ruce.
Proč ne. Ale co by mu to udělalo, kdyby ji vyfotil a zařadil do obrazové přílohy?
Navíc nechápu, proč když už máte opravdu temné rodinné tajemství, tak proč autora, který kolem vaší rodiny slídí, nepošlete někam. A místo toho mu dáváte „indicie“ podle kterých by i hlupák vaše tajemství odhalil? Nebo které nikam nevedou. ;-)
Autor našel dokonce nelegitimní potomky. Dle mého se moc rychle mění poměr dcer/synů, ale to autora netrápí. Nejdřív najde rodinu, která se jmenuje Maybrick, ale netuší, jakým způsobem souvisí (nebo spíš nesouvisí) s našimi Maybrickovými. Na žádné spojení nepřišel, ale jméno je jméno.
S. 203Můj otec jí někdy přezdíval Flo, kvůli té vazbě na Florence Maybrickovou, ale jí to zřejmě nikdy nevadilo. Protože babka vykřikovala, že má obrovitánské tajemství, které je nejlíp nevědět, tak rodina usoudila, že jejich rodina souvisí s „těmi“ Maybrickovými. Ale to je asi tak všechno.
Přijde vám logické, že byste věděla, že jste potomkem Jacka Rozparovače a dokonce byste celé generace skrývali jeho deník a potom, abyste ochránila svou dceru... dala byste tento deník svému manželovi(Mike)? Který pak horkotěžko vysvětluje, kde k němu přišel?
Pak se ukáže, že si Mike si vzal úplně někoho jiného, než si myslel a byla z toho pěkná aférka. Než autor zjistil, že jde o úplně nějakého jiného Mikea, který má stejné písmo. Oblíbené autorovo slovo – náhoda.
s. 255,256
Florence si dala jméno „paní Grahamová“ , což bylo zároveň i rodné příjmení Mikeovy manželky Anne Barrettové. Byl mezi těmi dvěma ženami nějaký příbuzenský vztah? (...)
Napadlo mě, že FM si možná záměrně zvolila příjmení Grahamová, aby tak pro svět zachovala vodítko k odhalení nemanželských potomků svého manžela. Jako že předpokládala, že se někdo bude jmenovat Grahamová za sto let a tak se odhalí rodinné vazby?
s. 290
...zda zastupuje oba manžely Barrettovi, tedy Michaela i Anne(...) ...odpověděl: „Zastupuji Michaela Barrett, ale nejsem si jistý, jaká je situace mezi oběma manžely. Pokud vím, žijí teď odděleně.“ Autor lituje, že to podrobněji nerozebrali, tudíž se nedozvěděl, že není zástupcem Anne. IMHO to z té věty jasně plyne.
s. 300
Za celou dobu, co jsme se spolu bavili, nevyslovil Billy ani jednou jméno Florence Maybrickové – většinou o ní mluvil jako o „té ženské“, případně jako o „té staré mrše.“ viz str. 299
BG (Billy Graham, autor miluje používání iniciál, což je občas nepřehledné) Ne. Víte, ta... tahle Maybricková měla dítě už předtím, než si ho vzala. Při vší úctě, Bill Graham mi přišel víc než co jiného jako senilní děda.
s. 307-309
Autor se podivuje, proč Florence mluví o dětech, když její syn je už mrtvý a zůstala jí jen dcera. Což by se imho dalo vysvětlit prostě:
s. 244
Už dříve jsme narazili na zprávu, podle které FM v roce 1895, šest let poté, co byla odsouzena, přivedla ve vězení na svět dítě, jehož otcem byl údajně jeden z dozorců. Už se sice nevysvětluje, co se s dítětem stalo, ale tím bych s klidným srdcem vysvětlila to množné číslo.
Ještě k deníku:
s. 317
Ale viděl jsem tu knihu, podíval jsem se do ní a viděl jsem, že je celá popsaná hodně drobným písmem, tak jsem ji zase zavřel.
s. 419
...že se jednoho dne objeví deník, z jehož obsahu bude vyplývat, že jej napsal James Maybrick a Jack Rozparovač v jedné osobě a že ten deník bude napsaný velkým a rozechvělým písmem.
Autor dospěl k názoru, že v dopise z roku 1890 vyhrožuje matka Florence samotné královně, že pokud nedojde k obnově procesu, tak má důkazy, které položí na krovky celou Monarchii. A pak se do roku 1904 neděje vůbec nic.
Kromě toho, že autorka napadlo: s. 529 jen jediné vysvětlení, totiž že královna udržovala buď s Michaelem, nebo přímo s Jamesem intimní styk. , což autor posléze vyvrátil. Takže se královna bála, že by se vědělo, kdo ve skutečnosti Jack Rozparovač byl.
Str. 534
Cože? Už v roce 1889 se vědělo o deníku, který si vedl někdo z Maybrickovy rodiny? O deníku, ve kterém se průběžně měnilo písmo? To je opravdu překvapení, že si ženská v 19. století vedla deník. Navíc ty deníky byly tři – dětství, dospívání, manželství, takže je logické, že se písmo měnilo. A navíc – co to dokazuje o deníku jejího manžela? Správná odpověď – naprosto nic.
Navíc se nám tyhle deníky postupně mění na deník jeden – a to na deník jejího manžela. Listy chybí proto, že Florence se manželovi svěřila se svými nemanželskými dětmi a milenci a pak to někdo vytrhl, aby nebylo pokáleno dobré jméno rodiny. A mezi tyto informace si zapisoval koho, kde a jak rozřezal.
s. 601
Možná se ptáte, kam se Mary Jane Kellyová poděla, pokud oné noci nezemřela? To je bohužel jiný příběh, a tak se na něj možná podíváme někdy příště. Proboha, jen ne další díl.
s. 634
...jsem si skoro jistý, že na nich vrypy byly už v době, kdy jsem je prodával, ale tehdy jsem si jich nevšiml. Ačkoli mi někteří lidé, zejména novináři, tvrdí, že na hodinkách byly vyryté nápisy, kterých jsem si nevšiml, jsem přesvědčen o tom, že tomu tak nebylo. Tomu říkám důvěryhodný svědek.
Jmenný rejstřík byl už jen poslední třešničkou na dortu. Kromě toho, že neobsahuje žádná data, tak mu autor zjevně nepřikládal nějakou váhu.
s. 658,659
Graham, Billy – otec Anne Grahamové. Velmi pravděpodobně nemanželský potomek Florence Maybrickové a Henryho Stanleyho Flinna.
Graham, William – nemanželský syn Florence Maybrickové a Henryho Stanleyho Flinna. (...) OTEC BILLYHO Grahama a dědeček Anne Grahamové.
Jde napsat nemanželský potomek, když jde o vnuka?
A jako obvykle u XYZ – chyby, chyby, chyby.
|