Nejkrásnější růže
Columbus 2004
Vadila mi špatná interpunkce. „Ach. řekla.?“ je naprosto běžné:-(
Nora Roberts: Ledová růže
Vyšla i pod názvem Zimní růže v Kouzlech osudu.
Hannah Howell: Divoká hraběnka
Alpress 2008
(s přivřenýma očima)
HH začínám na chuť přicházet velmi pomalu a občas potřebuju víc pokusů. Po celkem zdařilých scénách dochází na dialogy typu:
„Mezi Saxanou a hrabětem panuje pohoda, přátelství. Je doslova vidět, jak se hrabě raduje, když je blízko ní. To mi dává větší naději na dobré manželství než vášeň, kterou sdílejí.“ A to jsou chvíle, kdy si říkám, proč to vlastně čtu.;-) Ale na druhou stranu jsou tam úžasné scény (byť jich není mnoho). Mrzí mě, že jsem nenašla knížku o Thyldě, z toho by šel udělat krásný příběh.
Na můj vkus se hrdina moc motá v „ale jo-ale ne“. Musí zabít svého proradného bratra, pak má příležitost, ale zželí se mu ho, pak ho chce zase zabít a vždycky to skončí tím, že dostane na... frak.
Hrdinka je na můj vkus moc zdatná (a při tom všem má dlouhé nehty). Hrdina sice vykládá, že jako čert nikdy nespí, ale imho je s podivem, že se dožil tak vysokého věku.
s. 61
„Cecil, který se mě pokouší zabít, je můj nevlastní bratr, nemanželský syn mého otce.“
„Ale říkals, že jste se narodili ve stejnou hodinu, den a rok,“ vyhrkla Saxana. No pravda, to na str. 8 říkal, ale říkal to svojí matce a Saxanu ještě neznal.
s. 8
„Máme i společný den, měsíc, rok, hodinu a dokonce minutu narození.“ Což není tak úplně pravda.
s. 62
„Cecil se narodil o trochu později. ... Otec věděl, koho si musí vzít, ale svou nevěstu neznal. Cecilova matka byla v Merewoodu jeho milenkou po mnoho let.“ Nemůžu si pomoct, ale nevyplývá z toho, že jeho otec jaksi milenku navštěvoval i po seznámení s jistě dokonalou nevěstou?
Nejsem žádný odborník na genetiku, ale jak je možné, že synové manželky a milenky vypadají naprosto stejně? Pochopila bych, že jsou si podobní, ale zjevně se liší jen malinkatou jizvou /ke které navíc přišel až v průběhu života/. Zvláštní.
s. 180
A Cecil mu vrazil dýku do hrudi.
s. 185
...Cecil už na útěku po něm mrštil dýkou.
Na můj vkus trochu skřípe překlad. s. 65 „Hezký hrad, co říkáš, slečno?“ a jako obvykle – překlepy.
|