Grazyna Fosar, Franz Bludorf: Fakta o převtělování
Dialog 2010
Autory jsem dosud měla celkem ráda, ale tohle je hrozná knížka. Drahnou dobu jsem jako idiot sečítala, odčítala, dělila a bůhví co ještě, abych zjistila, že z těch čísel stejně nic nevyčtu, protože příloha je tak obecná, že se dá aplikovat na všechno a všechny. Opravdu nechápu, jak autoři z dvanácti nebo kolika čísel dokáží vyčíst „minulé“ životy, a to včetně jmen.
s. 31,38 atd.
K časovým smyčkám, které už možná znáte z naší knihy Časová past... Jestli je myšlena knížka Zeitfalle, tak ta vyšla pod názvem Předurčené události. Že by Dialog byl takový moloch, že neudrží? Ale pokud přeloží Niemand is Nobody jako Fakta o převtělování... zvláště když tuto větu autoři hojně v textu používájí.
s. 56
„Skutečně,“ dodal Carsten, „když přiřadíme každému písmenu nějakého slova číslo a tato čísla potom sečteme, vyjde vždy stejná číselná hodnota, i když z původního slova vytvoříme anagramy.“ Ehm... to je NEČEKANÉ odhalení. Dlouho jsem nad tím přemýšlela, jestli je v tom nějaká skrytá myšlenka, ale usoudila jsem, že by mě spíš překvapilo, kdyby vyšlo číslo jiné.
U každého čísla je uvedeno zhruba 20 pozitiv a negativ, ale pak se dozvíte...
s. 97
Žádný člověk samozřejmě nereprezentuje všechny pojmy spojené se svým jménem najednou. V průběhu lidského života se priority mění. A některé pojmy se neuplatní vůbec, protože vědomí se soustředilo na jiné těžiště. Hm.
Postavit v podstatě celou knížku na tom, že se sejdou naši staří známí, kteří se seznámili v Předurčených událostech na výletní lodi (profesor, informatik a krásná dívka) a profesor jakoby náhodou odhalí mladým lidem tajemství kabaly a dokumentuje to na příkladech slavných i méně slavných lidí. U slavných (navzdory svému tvrzení) počítá i z jmen, pod kterými byli známi na veřejnosti, i když tvrdil, že je nutno počítat z jména v rodném listu, u slavných i neslavných pouze naznačuje, protože ctí jejich soukromí (takže se stejně nic nedozvíte).
s. 99
Nebudeme už ale jejich osudy dále rozvíjet, nejde nám přece o senzaci. Zkrátka: ona měla srdce, on ještě pořád nemá korunu, zbytek si ponechme jako tajemství. Když už jim nejde o senzaci, tak chápu, že si vybrali Dianu a Charlese. Ale takové závěry si můžou – s prominutím – narvat do špic a vyjde to úplně nastejno.
s. 140,141
Není takový proto, že se tak jmenuje, ale jmenuje se tak proto, že má uvedené problémy. V tom případě nechápu, proč se tisíce rodičů obrací na autory, aby jim vypočítali nejlepší jméno pro jejich děti.
s. 152,153
Jednoho dne padla myšlenka o společném projektu a Astrid pozvala Roberta k sobě domů, aby probrali podrobnosti.
Protože bydleli na opačných koncích země, objednal si Robert pokoj v hotelu asi třicet kilometrů od městečka, v němž žila Astrid. V jejím bydlišti žádná možnost ubytování nebyla. A i přesto, že jel správně, tak zabloudil (ne že by přímo zabloudil, ale vyšší moc ho vlákala do časové smyčky, protože kdyby se s Astrid setkal, tak by to nedopadlo dobře. Takže když konečně dorazil, zvonil, zvonil, ale nikdo mu neotevřel.) Astrid a Robert se už nikdy nesetkali. Dlouhá léta si Robert myslel, že ho napálila. Až mnohem později ho napadlo, že třeba ani nevěděla, že se za ní vydal. A možná, že by to ani Pepa nebyl, že.
Ale co mě opravdu dojalo je, že profesor na str. 172 přizná, že netuší, co je to hologram, aby na str. 175 pravil: ..nýbrž se za pomoci hologramu pouze promítá,“ upozornil Schaffhauser. „A protože jsem se v hologramech nikdy pořádně nevyznal, nakreslil jsem si jednoduchý obrázek.“ Z tašky vytáhl list s názornou kresbou. Taky nosím po kabelce spoustu názorných kreseb věcí, o kterých jsem před deseti minutami ještě nevěděla vůbec nic.
s. 178
“Pak to tedy není ten nejpříhodnější okamžik, abychom teď začali mluvit o podstatě duše,“ mínila Nicole-Marie. „Ale mám nápad. Navrhuji, abychom si slíbili, že se tady za rok zase sejdeme. Mezitím budeme mít všichni dost času o této otázce přemýšlet.“
Bylo to odvážné předsevzetí, chtít za jeden rok vyřešit něco, oč se nejchytřejší hlavy pokoušejí již tisíce let. Můžeme se jistě těšit na další rozhovory těchto tří přátel. My jsme ovšem s dokončením této knihy tak dlouho čekat nemohli.
Ale, pak se pár chytrých hlav dalo dohromady a řekli dost! A není náhodou, že těch pár chytých hlav se sešlo v Polské lidové republice, v socialistickém Polsku! :-D
Nb, dokládat něco fotkami, které jsou tak tmavé, že na nic není skoro nic vidět, je známka profesionality.
Hornblower
No, možné to je. Taky jsem se už nedivila ničemu.
|