Co se týká Ennia Morriconeho, nejlepší byl na tři části rozdělený text Darka Krále. Několik úvodních slov sice mátlo názvem, ale také stálo za přečtení. Bohužel jsem neviděl žádný film Sergia Corbucciho, ani jsem hudbu z něj nenašel na žádné z výběrových kompilací, které mám doma, takže ten text pro mne byl méně zajímavý. Text Wandy Dobrovské patří také k tomu lepšímu. Rozbor hudby z Misie mne poněkud překvapil. Film samotný jsem sice naposledy viděl už hodně dávno, ale spíš jsem přemýšlel nad tím, zda si dotyčný musikolog vlastně dokáže hudbu vychutnat nebo ji nutně musí jen zařazovat do všelijakých kontextů. Rozhovůrek je příliš krátký a navíc každá otázka míří jiným směrem, takže nutně musí jít jen po povrchu. Text Emila Viklického je prakticky o ničem.
Rozhovor s Čestmírem Kopeckým by zřejmě bylo nejlépe připravovat tak, aby dotyčný mohl odpovídat pouze ano nebo ne. :-(
Rozhovor se Stanislavem Ulverem byl zajímavější (i když si z něho nejsem jistý, co si vlastně o dotyčném myslet). Možná bych mohl jedno číslo Filmu a doby na zkoušku zkusit koupit...
Rozhovor s Karlem Crhou byl pro mne takovou zprávou z ne sice ideálního, ale lepšího světa. Naše město má při cca 17 tisících obyvatel jediné kino, ve kterém byl filmový klub pro nezájem diváků zrušen už před několika lety. Řada kvalitních filmů si sem sice cestu najde, ale pokud je distribuují NFA či AČFK (s výjimkou Projektu 100), hned vím, že za nimi musím jinam, jinak je neuvidím. A i ten Projekt 100 se k nám loni nedostal celý, jen sedm filmů z deseti. Letos je naštěstí v plánu kompletní osmička.
Žádný další z textů, které jsem přečetl, mě k reakci nevyprovokoval. |