Fulgur na cestach.
Další báseň sestavená na cestách. Teď jsem už na letišti v Melbourne a zítra po poledni bych měl dorazit do Prahy :)
Chtít, potřebovat, zasloužit
Prosím, podívejte se na má děvčata
Stojí v koutě
Zadky holé, červené
Teď poslouchejte
Protože každá z nich
Má jiné okolnosti
Jinou mentalitu
A je důležité
Chápat
Je tu Cilka, její oči
Šťastně září
Ta výprask chtěla
Požádala o něj
Chtěla stáhnout kalhotky
A přehnout přes koleno na pořádný nářez
Kartáčem nebo páskem
Proč? Kdo ví
Je to jako svědění, co
Potřebuje podrbat
Možná má ráda bolest
Surové pálení nepoddajného materiálu
Zakusujícího se do měkkého zadečku
Možná ji vzrušuje myšlenka
Vyšpuleného zadku, lákavého terče
Toho, že je vystavená, odhaluje svá tajemství
Je tu Petra, její oči
Mokré a lesklé
Ta výprask potřebovala
Požádala o něj, i když neochotně
Protože ví, že
Když se vymkne kontrole
Tak to pomáhá
Ohnout přes koleno a naplácat
Srazit jí hřebínek
Aby zase byla malou holčičkou
Co pociťuje rodičovský trest
Není ráda, že dostává na zadek
Ale přijímá to
Jako nutné
Nesnáší, když musí stáhnout kalhotky
Ale přijímá to
Jako nutné
A tak ji vyplácím
Jak je nutné
Je tu Zita, její oči
Stále pláčou a tečou z nich slzy
Ta výprask zasloužila
Proč? To je mezi ní a mnou
Já jsem to rozhodl
A ona protestovala
Kroutila se
Koktala
Trochu nadávala
Ale nakonec
Se podřídila
Chápe, že výprask je potřeba
Někdy
Ale ne dnes
Ne zítra
Ne včera
Prostě někdy
Tak obecně
Vždycky ji překvapí, když je potřeba "teď"
Ale od toho jsem tu já, abych pomohl
Vezmu kartáč nebo plácačku
A znovu a znovu ji překvapím
Zaslouženým výpraskem
¨
A tak je propouštím
Natahují si kalhotky
Cilka škádlivě
Petra zahanbeně
Zita rychle
A když je propouštím
Tak vím:
Cilka se do týdne vrátí
Ví to a těší se na to
Petra se do týdne vrátí
Tuší to a netěší se na to
Zita se do týdne vrátí
Vím to
A moc
Se na to těším
|