Irma71 Mikulasska!
Byla jedna mladá dáma,
potvora a podvodnice.
Kluky šidí, podvádí je,
nevěřiti jí už více
Vloni na ni smluvili se
bude svatý Mikuláš,
anděl, čerti, čerti s pruty,
slečna nemá svatozář
Dobrý večer, huhly huhly,
kde najdeme Jiřinu?
Máme pro svou exekuci
evidentní příčinu.
Přišli jsme jí vyplatiti
zasloužený přísný trest,
za své skutky slízne dneska
výprask a ten bude fest.
Jiřka křičí, mámo pomoc,
nepouštěj je do dveří,
nikoho jsem nepodvedla,
máma jí moc nevěří.
Zná svou holku jak své boty
neučí se, hubatá,
nepomáhá, svéhlavá je,
srdce nemá ze zlata.
Každou chvíli u nich doma
řemen rázně hovoří
a Jiřinčin holý zadek
červení se rozhoří.
Dobrý večer, pojďte dále,
tak vás u nás vítáme,
svoji dceru nezbednici
k potrestání dodáme.
Pojď sem Jiřko, neodmlouvej,
okamžitě budeš tu!
To je dobře, že se bojíš
budeš sekat dobrotu!
Jiřka dlouze, neochotně
postupuje do dveří,
čerti rázně ruce chytnou
a přísně k ní hovoří.
Pěkně zřežem tvoji prdel,
tak velikou máme zlost.
Vidět, slyšet tvoje slzy
bude radost nad radost.
Čapnou ruce, ohnou přes stůl,
udělají ty ty ty.
Chtějí vidět její půlky,
nahaté a s jelity.
Anděl rázně gaťky stáhne,
Mikuláš zas sukni,
holka ječí, nadává jim,
nejsou proto smutní.
Vidět zadek pěkné holky
nedaří se každý den,
pěkné bílé holé půlky,
pán bůh budiž pochválen.
Dva čertíci ruce drží,
dva švihají přes zadek,
pruty svižné, silné, pružné
udělají pořádek.
Jiřka pláče, slzy roní,
nadává a naříká.
Čerti ti se jenom smějí,
čemu to se neříká.
Pětadvacet za Pepíka
pětadvacet za Kadla
pětadvacet za Evžena
to ta holka dopadla.
Máma fandí, řež ji, přitlač,
dej jí na frak pořádně.
Neposlouchá, odmlouvá mně
líná je až nápadně.
Všechno má své ukončení
i ten výprask veliký,
Jiřinčino utrpení
s veselými čertíky. |