DarjeelingOlias níže zmínil naši předešlou debatu o čajích (pro případné zájemce: k vyhledání v Hudebním klubu), konkrétně u Darjeelingu šlo o to, že jsou původní keře "china bush" nahrazovány tzv. klony a výsledek je 50/50, liší se podle zahrad.
Zkusila jsem zmíněný Selimbong a pomalu si začínám vybavovat, co mi na Darjeelingu dřív tak chutnalo. Je kořenitě aromatický, přitom jemný, zlatavý spíš než měděný, i když sytý. Chuť je hladká, vše se prolíná, nic netrčí a neruší. Konzistence mi připadá (ovšem že jen pocitově) lehce "olejíčkovitá", mazlivě klouzavá. Dobře naložený kamarád, který svým příchodem rozjasní místnost.
Připravovala jsem od oka, čaje jen něco málo přes jednu lžičku, určitě ne doporučovaných 8-9 gramů. Ty se mají v čajovém filtru přelít vroucí vodou, prolívat a louhovat 3-5 minut. Moc nevím, co si pod tím představit, jestli nějakou vodu vylít (a zbavit čaj na úvod nečistot, probudit ho) nebo co. Obyčejně jsem zalila a nechala cca tři minuty. Předešlý Giddapahar spíš jen minutu a kousek, tam by delší čas znamenal průšvih a totální vítězství dřevotřísky, to už mám vyzkoušeno.
Kniha: Emma Donoghue - Pokoj. Jack se narodí ženě, kterou únosce drží v jakémsi bunkru na dvoře. Pár knížek, telka, vikýř. V den pátých narozenin mu maminka prozradí tajemství, že existuje svět venku. Vše je vyprávěno právě očima Jacka a to nejzajímavější přijde poté, kdy se jim podaří lstí dostat ven. Jack svět nezná a neumí ho, vše komentuje svým dětským pohledem. "Tma přichází po kouskách, takže ji nevidím, dokud není celá." |