Přidám zkušenost s druhým nálevem čaje z Bhútánu a pár úryvků ze zmíněné knihy; člověk musí přistoupit na její tempo.
SAMCHOLING PREMIUM BLACK si při opětovném zalití podrží charakteristiku střední fáze prvního nálevu. Nerozpadne se ani příliš nevybledne, ale zůstane poněkud plochý, málo specifický. Na druhou stranu zmizí dřevotřískový nádech, který přechod do této podoby na několik okamžiků doprovázel. Čaj je hladký a kulatý, pro pozorný jazyk, nyní již neomráčený mohutným prvním dojmem, jemně aromatický se stopami broskví. Vlídné, příjemné pití, když ale uvážím cenu (přes 400,- za 50 gramů) a fakt, že ho na tento zážitek padla pěkná hrst, opakovat nákup nebudu. Z černých čajů s teplem a bohatostí ovocných tónů mě víc zaujalo Japonsko: měděně zlatý Oolong Karasu a o poznání více strohý, tmavší Akai Ume (Red Plum).
A teď Oblaka. Hrdinou knihy je mladý lékař, který dostane za úkol přepravit z vnitrozemí do léčebny několik nových pacientů, členů zámožných rodin, stižených různými formami šílenství. Vzhledem k okolnostem je jejich pouť zdlouhavá a strastiplná.
"Každé dobrodružství, které se nám po cestě přihodilo, mám spojené s nějakým Vergiliovým veršem, a ještě dnes se mi drsné pocity z cesty a jemná a moudrá hudba veršů vzájemně prolínají v paměti a slévají se do jedinečné chuti, jež náleží jen a jen mé vlastní bytosti a která po mém skonu tento svět spolu se mnou opustí."
"On byl mou skutečnou rodinou, ne proto, že bych zapřel tu svou, nýbrž proto, že jsem skrze něj objevil jiný druh příbuznosti, která spojuje všechny ty, kteří udržují vlastní osobitost a zakládají si na odlišnosti, jež je někdy na úkor pokrevních svazků potlačena, a vně těchto svazků hledají novou spřízněnost, která by tuto odlišnost obsahovala a plodila."
"Zvuk deště, padajícího hustě a vytrvale, nebo když se trochu utišil, nepravidelně a přerušovaně, se v noci ozýval nejen v blízkém, sluchem zachytitelném prostoru, nýbrž také v pomyslné, široširé noci, která jako by obepínala celý vesmír. Vzhledem ke své obrovské černotě a chladu budila dojem, že pochází z nějakého neskutečného místa rozprostírajícího se mimo prostor, jejž zaujímala, místa, do něhož nemají přístup ani smysly, ani myšlení.
"Protože jsem se do tohoto města vrátil po mnoha letech, poprvé jsem si zde uvědomil, že ta část světa, jež přetrvává v místech a ve věcech, které jsme opustili, nám nepatří, a že to, čemu poněkud neoprávněně říkáme minulost, není ničím jiným než barvitou, leč nehmotnou přítomností našich vzpomínek." |