Můj nejstrašnější zážitek, který jsem kdy kině zažil, byl na Jak se krotí krokodýli. Opravdu nejhorší mi přišlo to, že ty lidi v sále se vlastně vůbec nebavili, nesmáli se, nic, jen tupě zírali na plátno, jak jsem je tak po očku pozoroval. A není divu. Ten film je příšernej. Jinak ty starší filmy Poledňákové jsem viděl už hrozně dávno a má na ně, přiznávám, jen ty dobré vzpomínky, kromě S tebou mě baví svět. Ale ten zase maj rádi lidi, co maj už děti, které já nemám, takže to můžou vidět jinak. Docela by mě zajímal ten tetsuův článek o "různých" normalizačních filmech. |