A politicke presvedceni nehraje moc velkou roli v tom, jestli se nekomu libi filmy od Polednakove.
Kdyz to porad opakuju, tak mi pripada trochu blbe, ale znovu a znovu to potvrzuje, ze princip normalizacni zabavy, ktera pretvrvava dodneska, je naopak potlaceni vseho politickeho a soustredeni pouze na rodinu a soukrome veci.
Timhle postrehem se pritom nezada zadne "spravne angazovane umeni", jen rikam, ze me nebavi, kdyz postavy nemaji zadny rozhled, zajmy, cile, skutecne konflikty. Ono se to pak projevi i na romanticke dejove lince, ktera je o nicem.
Kdokoli se mrkne na komedie Allena, Apatowa nebo Smithe vi, ze ty filmy komunikuji na vice urovnich. Politikum se neprojevuje v heslech, programech politickych stran, ale obycejnymi zivotnimi postoji k necemu. (Napr. ve Zbouchnute chlapek zije z podpory, podnika s kamosema v internetove erotice, zenska celi v praci problemum s vahou, tehotenstvim, on a ona si neustale vymezuji, co je muzska a zenska role atd. Hazeji vtipy na celebrity a verejny zivot, vyjadruji se ke svemu zidovstvi atd. Jsou to ZIVE postavy, ne konstrukty. Z toho filmu si pritom nikdo nevezme nic o tom, jaky ma byt spravny zivot. Mozna to nekomu prijde divne, ale tyhle veci jsou politikum, protoze jsou obecne a verejne.)
Postavam Polednakove nejde vubec o nic. Nudi me to a otravuje. Jedine, co je tam vyostrene, je nechutna a prehravana karikatura a stereotyp manzelky-stihacky. To je fakt humor jen pro mentalni duchodce.
Pokud v Libas jako Buh nekdo objevi napr. "potrebu lasky", tak by si mel vzpomenout, jak je to v tom filmu ukazovano a ze ve vysledku to o tom neni.
Tohle trefne popsala Alena Prokopova - zhatit vsechno romanticke, opravdu prozite. U Polednakove se vzdycky, kdyz uz o neco zacina jit, zakopne, nekdo neco shodi na zem, rekne pitomou hlasku mimo misu apod. Ona se ta zoufale nevtipna zena snazi psat vtipy, ale neumi to.
Jinak me fascinovala Kovanicova demagogie a jeho uzasna schopnost vytrhavat veci z kontextu. |
Registrace nového uživatele 
