|
Ono je hlavně důležité si uvědomit, že podobně jako se mají Nesmiřitelné k ikoně westernu, má se Gran Torino k ikoně callahanovského drsňáka, se kterým je Eastwood často identifikován. Manny se na začátku Nesmiřitelných válí v hovnech a blátě u prasat, což zesměšňuje jakoukoli pozici pistolníka jako mýtu a jakýsi mýtus se buduje znovu s vědomím jeho rozbořených základů. I Waltovo vrčení a přepálenost jeho rasizmu (a dalších věcí) je zesměšnění drsňáctví callahanovského typu. Nelze ho brát vážně (přinejmenším je to dost obtížné a vyžaduje to značnou dávku divácké přizpůsobivosti, která se IMHO ani nevyžaduje), a když se pak buduje nový mýtus... buduje se s vědomím toho, co bylo zesměšněno. V ohledem na kontext Eastwoodovy filmografie je to IMHO dost precizní. Jak napsal Woody, on tohle dělá často... nějakým způsobem zpochybní drsňáctví nebo ikoničnost. Penn v Tajemné řece, hrdinství ve Vlajkách, Seveřané v Josey Walesovi, antihrdina v Tulákovi z širých plání, ikona režiséra jako umělce v Bílém lovci, černém srdci, ikona kovboje v Bronco Billym atd. U Gran Torina se to tak řeší hlavně kvůli tomu očividnému zaměření na ikonický systém, se kterým je Eastwood často přímo identifikován (Callahan). :) |
Registrace nového uživatele 
