Hou, hou, hou, ty jo... :-D Zatím jsem neměla energii psát, ale teď teda.. minulou středu v rámci http://www.prazskypatriot.cz/kosmonautu-druzby-budovatelu-navrat-do-minulosti-ve-bude-jezdit-sovetske-metro/ jsem měla fakt úžasný zážitky..- jet zase tím starým metrem, jako když jsem byla malá, stát, sedat si, ošmatávat tyče, užívat si to houpání, spkřípění, pohyb, starý "Stiskněte tlačítko v případě nouze. Zneužití se trestá", co jsem měla vždycky takovou chuť stisknout a ti lidi, co se mnou jeli z Holešovic na Háje a zpátky a fotili nebo si to jen tak užívali, vzpomínky na šťastný chvíle v dětství v tom metru- na to houpání, udržování rovnováhy, specifickou vůni, hlášení, všechno.. a že jsem si našla na místě fotografa. :-) ..a cestou ztama potkala hned v dalším metru pár let starou trochu- lásku (a vůbec, že je zas teď potkávací období- dneska zas jeden v metru.. Vždycky mám pocit, že jsem tam, kde mám právě být, když takhle někoho někde potkám- a když se to děje několikrát týdně.. a pokaždý někdo jinej, cítím se nějak v bezpečí, že je všechno nějak v pořádku) a pak pomoc v centru příteli a lidem tam, naučit se něco novýho, pobejt chvíli s tím místem a lidmi a za západu slunce odkráčet vzduchem vonícím právě rozkvetlými šeříky mezi mými oblíbenými starými budovami na Hlavní nádraží a ztama domů.
V neděli růžový sněžení z japonskejch třešní a užívat si to spolu- ty závěje...
Dneska hodně překvapení, pár čekanejch a víc nečekanejch setkání- prát se na chodníku o mou novou voňavou drátěnku (a relaxační zařízení na ruce), jenom tak se šťouchat, jít do sebe zavěšený, oříškovej červenej čaj, masáž od jinýho kamaráda a loučit se při ní, uvolněná, s tímhle, navštívit jen tak cestou dalšího na noční, popovídat zas uvolněně o tom, co se děje, o vztazích a tak o všem za požírání nabídnuté cappucino čokolády se zbytkem dalamánku a mrkve a to překvapení, co na mě nachystal ten jeden v podobě starýho známýho, léta neviděnýho a že chcou, abysme ho spolu navštívili potom a že jsme pořád kamarádi, i když už strašně dlouho nejsme v kontaktu- to je moc pěkne pocit, pozorovat lidi, co už dlouho znám a nemusím o nich vědět nic aktuálního, abych cítila mezi náma blízkost.
Že se něco děje, něco jsem dokázala, nějak se nakonec rozhodla- i když změny bolí a já to pociťuju, tak zároveň cítím, že je potřebuju. A co bude dál, se uvidí, ale dnešek mě docela nakopnul a přiměl uvažovat o tom, co budu dělat dál- a to je ČR.
..a ta spontánnost dneška- spousta neplánovanejch situací, který se vynořovaly jedna za druhou (pohovor, pošta, knihovna, tržnice, telefonující a setkání nabízející kamarádi, déšť, sluníčko,...) a nutily mě reagovat a vracet se z přemítání do přítomnosti.
Roayal: No, do Vzkazníku...? .o) Jo, taky bych se bála a radši to nedělala... Někdy je to asi lepší.. Jen kdyby člověk věděl dopředu, kdy. :-D ..a ta vzpomínka zní dost dobře... ;-) Připomíná mi to, jak jsem byla pokoncertně přiměta zapojit se do hudební činnosti hrou na bubínek a tu zimní bytovou jam session. |
Registrace nového uživatele 
