Jonathan Littel - Laskavé bohyněČasto jsem si říkal, že kdybych byl Němec, nikdy bych něco takového, co se dělo v letech 1933 - 1945, neudělal. A přitom jsem si ale zároveň kladl otázku: Opravdu? Po přečtení této knihy jsem si skoro jistý, že je velká pravděpodobnost toho, že bych to mohl udělat. Možná bych se zhroutil, možná bych spáchal sebevraždu, ale možná bych svědomitě odváděl svou práci jako to dělali stovky a tisíce Němců. Prostě stejně jako v podstatě normální, vzdělaný hlavní hrdina Maxmilien Aue. Nedá se jednoduše říct, že já bych nikdy... To lze až teď s odstupem času, ale jak by kdokoliv z nás jednal v té dané chvíli, to nemůže říct nikdo, a pokud ano, nevěřil bych mu. Laskavé bohyně je docela výjimečná kniha, podávající obraz šílené mašinérie, kterou nacisté uvedli do chodu. I přes na první pohled těžkopádný "dlouhoodstavcový" styl je to kniha velmi čtivá, ač jsem se (i přes vysvětlivky) často ztráce v těch všemožných zkratkách a ***führerech. Všiml jsem si, že i korektorům to tam párkrát ujelo a Gruppenführer byl označen jako Reichsführer, což moc nechápu, narozdíl od Obersturmführera zaměněného za Obersturmbannführera (to je už pochopitelnější). Při čtení některých pasáží leze mráz po zádech. O lidech se zde jedná jako o jatečním dobytku. Ovšem celá část Air mi po chvíli začala lézt na nervy. Vůbec mi nevadilo, co se tam popisuje, nepohoršují mě nějaké sexuální výstřelky, ale ono mi to celé přišlo jako jakási autorova duševní masturbace. To, jak člověk propadne vnitřním démonům a jistému druhu šílenství, by se dalo napsat i jinak. Takhle z toho mám pocit, že si to Littel docela užíval a kdo ví, třeba si to při tom i párkrát udělal. Zkrátka tahle část fakt zavání samoúčelností. O duševních pochodech a závislostech Aueho si mohl čtenář udělat sdostatek představu i bez tohoto "výletu" na zámek. Také mi moc nesedělo autorovo popisování cest, lesů, řek, trosek atd. To mu moc nejde, ač se v tom docela vyžívá. To jsou ale jediné výtky k této knize, která musí zapůsobit na každého. Někdo ji možná ani nedokáže dočíst, s čímž autor ostatně už v úvodu počítá. Přidávám se k doporučení. |