Douglas Sám jsi se dostal do určité paradoxu tím, že nezáživnou věc čteš několikanásobně déle než něco kvalitního (viz tvoje zkušenost se čtením Manna a Browna ). Ty to zřejmě asi kompenzuješ opakovaným čtením, jak píšeš.
Proč vlastně čteme? Já myslím, že mimojiné také proto, abychom strávili s dobrým textem co možná nejvíce času, který považujeme za potřebný, abychom si text jaksepatří užili a vychutnali a měli z něj potěšení.
Rozhodně mi připadá užitečnější strávit více času nad Mannem či Kafkou než nad Danem Brownem.
Stejně se nedá za život přečíst všechno, ani to nejkvalitnější, co v literatuře kdy vzniklo. Z tohoto pohledu přece nejde o kvantitu ale o kvalitu, nebo ne?
Každý z nás preferuje asi jiný přístup a způsob čtení knih. Já jsem třeba toho názoru, že důkladně přečíst, prozkoumat a pochopit jednu dobrou knihu vydá za deset rychle přečtených, byť by byly sebekvalitnější.
Ten příklad s W.Allenem, citovaný Nashem, je naprosto přesný, přestože jde samozřejmě o bonmot.
Nedávno v jedné televizní debatě tvrdil M.C.Putna, že za víkend přečte běžně 10 knih, ano, slovy deset knih. Čte prý pozorně vždy prvních 100 stran, zbytek pak již jen přeletí, protože už pozná autorův styl a způsob myšlení, takže zbytek textu zřejmě proletí stylem jedna stránka za 5 sekund. On to dělá zcela jistě z profesionálních důvodů, což běžný čtenář nemusí. Ale i tak, má takový způsob čtení vůbec smysl?
Za jak dlouho by asi tímto způsobem přečetl např. bibli ? Za jeden den ? Ale hlavně, co se dá z takového čtení zužitkovat než poznatek, že je to něco o Bohu ?
Připadá mi docela i neuctivé k autorovi, který se s podobným svrchovaně uměleckým a nadčasovým dílem jako T.Mann zabývá několik let, přelouskat jej za pár hodin jako nějaký rodokaps.
Docela by mě zajímal názor i ostatních diskutujících, jakým způsobem vlastně nejraději čtou knížky. |