ZkracováníPastuju z nyxu, kde se teď na čtecím audítku rozjela debata o digestech:
"Shodou okolností o tom RiP psal před dvanácti lety do MfD:
Mnoha intelektuály jsou svorně nenáviděny zkrácené či zhuštěné knihy, tzv. condensed books, které vstupují na český trh (jak se o tom lze podrobněji dočíst v kulturní rubrice dnešního vydání MF DNES). Na rozdíl od televizních seriálů, které aspoň trochu každý zná, takže dobře víme, čím pohrdáme, je vztah ke kondenzátům instinktivní, protože seznámit se s nimi vyžaduje jistou aktivitu. Nebude tedy od věci si říct, jak a proč vlastně vznikají. Zkracování beletrie lze provádět dvěma způsoby: odstraněním popisů, dialogů, které nepřinášejí nové informace, snížením počtu adjektiv a stylových ozdob. Anebo zásahem do fabule - odstraněním některých postav či dějových linií. V praxi se obě možnosti buď kombinují, nebo se použije možnost první, nikdy však pouze možnost druhá, tedy že by se jen takříkajíc zkrátil děj. Při takovém postupu je očividně možné poškodit dílo pouze v jeho estetické složce: cokoli, co je "pod tím" - tedy děj, racionální sdělení, situace a kontext, je dotčeno jen málo. Pokud se tedy ediční politika toho, kdo zhuštěné knihy vydává, drží pod horní hranicí kvality stanovené špičkami triviální literatury, je nebezpečí zažehnáno. Při vší úctě k řemeslným kvalitám řekněme takového Grishama či Higginse lze říct, že podstatné hodnoty jejich knih leží právě v té oblasti, kterou lze zkrácením narušit jen málo. A kvalitnější literatura? Je chráněna svou nelukrativností. Neexistuje ani stín naděje, že by se zkráceného Balzaka či Čechova prodalo více než nezkráceného. Také by pak nakladatel byl ihned sežrán kulturní veřejností. Proč tedy typický intelektuál zhuštěné knihy tak nenávidí? Nejméně třikrát jsem při redakci nebo překladu z angličtiny narazil na pasáž, kde na nočním stolu leží "sloupek zhuštěných knih Reader's Digestu". Je to nejsnazší metoda, jak naznačit, že v dotyčné domácnosti nežijí žádní velcí vzdělanci. Každá vrstva lidí má svůj folklor, který je málokdy založen na racionálním vidění světa. Ekologové nenávidí dosažitelného McDonalda víc než neosobní výfukové plyny, psí hovínka jsou na tapetě podstatně častěji než tisícovka lidí zabitých každoročně na silnicích. Při vysoké kultivovanosti knižní redakce českého Reader's Digestu Výběru je "škodlivost" zhuštěných knih nulová, ale i kdyby na místa špičkových redaktorů zasedli lidé neznalí, výsledek by oproti jiným zlům stíhajícím knižní kulturu byl neznatelný. Proti pudovosti se těžko bojuje argumenty a ani já nedoufám v úspěch. Jeden argument si však neodpustím: je poněkud úchylné pohoršovat se nad něčím, co nepřipadalo nevhodné autorovi samému, neboť ten musí souhlasit. A zapomeňte na to, že by to dělali jen pro peníze! Jsou to samí bohatí lidé a z nezkrácených vydání svých děl mají stokrát tolik." |