Francis Scott Fitzgerald: Poslední magnátCo do obsahu určitě zajímavější než Velký Gatsby, ovšem je otázka, jak by to vlastně celé dopadlo. Poslední magnát totziž zůstal nedokončený. V knize jsou uvedeny poznámky, které si Fitzgerald dělal, ale podle nich z toho vylezl šílený guláš. Nepředpokládám, že by to nakonec byla taková až fantasmagorie, kdyby to dokončil, ale pravda je, že jak se kniha blížila svému "nedokončenému konci", připadalo mi, jako by autor ztrácel dech a nevěděl kudy kam. Možná by to nakonec celé úplně předělal a nebylo by to vydáno v této podobě. Ale to se už neozvíme. Jinak po technické stránce je kniha napsaná velmi dobře, o to víc je škoda, že konec odešel s Fitzgeraldovým koncem.
Jaroslav Rudiš/Jaromír 99: Alois Nebel
Už od dětství mám rád atmosféru nádraží a dokonce jsem zažil jednu z posledních parních lokomotiv, která supěla po táborském nádraží (a nebyla to jen atrakce). Takže mi tenhle "nádražácký" komiks s příchutí mysteriozna, když na Aloise klesla mlha, přišel moc k chuti.
José Donoso: Korunovace
Tenhle román chilského autora je nevyrovnaný jako chlap, co po čtyřicítce utíká pořád za maminkou. Když začne Donoso prostřednictvím jedné z postav filozofovat, je to utrpení. A snaha stát se něčím jako sociálně kritickým vyznívá vyloženě směšně. Navíc by si měl udělat autor pořádek v osnově, protože, když napíše, že to bylo naposledy, co don Andés promluvil s donem Carlosem, a o necelých 30 stran dále spolu zase mluví, pak je tu cosi ve velkém nepořádku.
David Herbert Lawrence: Milenec lady Chatterleyové
Ve své době skandální román, který byl v Anglii zakázaný až do 60. let minulého století. Dnes už nijak skandálně nepůsobí, ale stejně je to velmi působivá četba, i když si myslím, že jeho popisy toho, co to udělá se ženou, když má pořádný orgasmus, jsou až moc přehnané, nehledě k tomu, že o tom jako chlap ví kulový, může leda spekulovat. Zajímavá je ale i sociálně-politicko-ekonomická linie románu, kde si nebere servítky s vyšší ani nižší třídou, přičemž ale nedokáže jít až tak na dřeň jako třeba L. F. Céline. Ale celkově jsem byl spokojený a jsem rád, že jsem se k této knize konečně dostal. Vztahy mezi muži a ženami jsou stále platné a můžeme to klidně nazvat "vědomím kundy", jak prohlásil Oliver Mellors, onen milenec z titulu knihy, když vyjadřoval, jak je pro něj důležitá něžnost, kterou dává. |
Registrace nového uživatele 
