Martin Ryšavý: Vrač
Shodou okolností se dnes udílejí ceny Magnesia Litera, kterou dostal Martin Ryšavý za v roce 2009 vydaný román Cesty na Sibiř. I jeho další próza nás zavádí do Ruska, byť tentokrát nikoli na tak odlehlá místa. Vrač je pojat jako jeden dlouhý monolog, vlastně ne, ony to jsou dva monology, mezi kterými byla asi rok a půl pauza. Hlavní hrdina vypráví svému posluchači, českému dokumentaristovi a spisovateli, svůj životní příběh. Po pár stránkách jsem si říkal, že tohle přece nemohu vydržet a měl jsem chuť knihu odložit. Jenže já se nevzdávám tak snadno. Do knihy jsem se zanedlouho opravdu začetl a nakonec jsem ochoten ji označit za jednu z nejlepších knih, které jsem v posledních letech přečetl. Je sice o Rusech a o Rusku, ale to neznamená, že si tu český čtenář nenajde dost univerzálně platných myšlenek. Plus příhody, které se snad mohly stát jen v Rusku, a dávají slovu absurdní nový význam. Jako drobné humorné koření, tam občas vypravěč vrazí nějakého toho soudruha, nejvíce to odnášejí filozofové, ale mihne se tu nejen soudruh Sokrates, ale i soudruh de Sade či soudruzi buddhisté. Samozřejmě spousta vodky a sexu. A kdo je náš vypravěč? Bývalý divadelní režisér, který to dotáhl až na moskevského metaře. Není za tím politika, alkohol ani sex, postup to byl čistě racionální. V roce 1992 se zhroutilo mimo jiné i financování ruských divadel, takže pokud měl náš vypravěč sen o bytu v centru Moskvy, musel si najít zaměstnání, které mu to umožňovalo. Takže prostě šel k moskevským komunálním službám a začal s partou Kyrgyzů uklízet ulice. A svého posluchače, respektive čtenáře, využívá k tomu, aby se mohl vykecat s někým na úrovni. Ještě si pamatuji ze školní ruštiny, že slovo vrač znamená lékař. Jenže jsem netušil, že bylo kdysi odvozeno od slovesa vrať, což v ruštině znamená lhát. V tomto případě zejména vyprávět příběhy, bez ohledu na jejich vztah k pravdě. |
Registrace nového uživatele 
