Heinrich Harrer: U Jezera blaženosti
Harrer vyrazil za brazilskými Indiány žijícími v povodí řeky Xingù. Ovšem tato kniha není cestopis, protože o tom, jak tamní Indiáni žijí, se nás rozhodl zpravit formou jakéhosi dobrodružného románu, v němž použil to, co tam u řeky viděl, různé zvyky, způsob života apod. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby napsal klasický cestopis, ale forma, pro kterou se rozhodl, dopadla dosti bídně. Je to nudné a často až nechtěně směšné. Škoda, protože autor měl jistě na víc.
Egon Ervín Kisch: Dobrodružství v pěti dílech světa
Co do rozsahu různě dlouhé reportáže o všeličems, co Kisch zažil na různých kontinentech, jak napovídá název. Někdy je to více, někdy méně zajímavé, ale jeho kostrbatý styl psaní je mnohdy velmi únavný. Ovšem musím dodat, jako už u předchozích knih, které jsem četl, že je to možná vinou překladu, protože původně byla kniha napsaná v němčině.
Ernest Hemingway: Stařec a moře
Myslím, že všechna ta velká slova o této novele, která napsali různí kritikové a literární teoretici, jsou poněkud přehnaná a vůbec bych se nedivil, kdyby se jim Hem usmíval pod vousy. Prostě napsal jednoduchý příběh o starém kubánském rybáři, který už dlouho neměl štěstí na pořádný úlovek. A napsal ho opravdu skvěle, ale to je všechno. No a mě to ke spokojenosti bohatě stačilo. |