Vlastimil Vondruška: Přemyslovská epopej I – Velký král Přemysl I. Otakar
Na podkladě historických událostí napsaný román, který čtenáři velmi přístupnou formou předkládá tehdejší události. Mnohé je samozřejmě fabulace, ale to každému aspoň trochu inteligentnímu člověku dojde. Mě osobně teda kniha hodně chytla. Přemysl I. Otakar byl král, který se vyznal v tlačenici, jak se říká, a dokázal svou moc upevňovat nejen silou, ale i diplomaticky, a to nejen známou Zlatou bulou sicilskou z roku 1212.
Vlastimil Vondruška: Přemyslovská epopej II – Jednooký král Václav I.
Václav I. převzal vládu po svém otci. Dokázal mnohé spíš diplomatickou cestou. Ne že by nebyl schopný coby válečník (dokázal třeba odrazit vpád Mongolů na Moravu, i když mu nemalou měrou pomohla i jistá shoda okolností), nicméně tehdejší doba se trochu změnila a kdo se vyznal v tlačenici a dokázal z politické situace v okolních zemích získat nejvíc pro sebe a své království, ten byl mocným vladařem. Václav I. to dokázal.
Vlastimil Vondruška: Přemyslovská epopej III – Král Rytíř Přemysl II. Otakar
I přes jisté neshody s otcem Václavem I. převzal Přemysl II. Otakar vládu a za jeho panování dosáhlo České království největšího územního rozmachu. Jenže něco jiného je území dobýt (diplomaticky nebo silou) a něco jiného udržet si vliv, zvlášť když přízeň mocných šlechtických rodů u nás i za hranicemi byla velmi vrtkavá. Více než obratným diplomatem byl Přemysl II. Otakar rytíř. Tak žil a tak také skonal, jak každý ví z dějepisu.
Vlastimil Vondruška: Přemyslovská epopej IV. – Král básník Václav II.
Poslední díl, v němž zpočátku odstrčený malý Václav II. vyrůstá ve velkého a mocného krále, kterému bohužel bylo vyměřeno málo času na pozemské pouti. Kdo ví, jak by to vypadalo, kdyby mohl ještě víc upevnit moc Přemyslovců. Jeho následník sedmnáctiletý Václav III. byl v Olomouci roku 1306 zavražděn a tím skončila jediná česká královská dynastie. Pak už nám vládli kromě Jiřího z Poděbrad jen cizáci a šlo to s námi z kopce, s výjimkou vlády Karla IV., který byl vlastně napůl Přemyslovec po matce. Vondruška stvořil velmi dobré dílo, které je čtivé a mnohé možná přivede k tomu, aby se dál o Přemyslovce zajímali z jiných pramenů, tak jako se to stalo mně. Škoda jen, že se s tímto posledním dílem zřejmě chvátalo do tisku, takže je tam hodně chyb. Nějaké ty překlepy by se daly odpustit, ale když se dcera uherské královny Alžběty Kumánky jmenovala Alžběta a změnila se na Anežku, aby byla na chvíli zase Alžběta a nakonec skončila opět jako Anežka, tak to nesvědčí o dobře odvedené práci. Nebo milenka Václava II. byla Anežka a v jednu chvíli se změnila na Elišku. A do třetice, prostá dívka Alžběta, jejíž vesnici vydrancovali Kumáni, jimiž byla zajata, se jim dokázala vytrhnout a než aby se nechala znásilňovat, vrhla se do hořícího domu, kde skonala jako Anežka. |