DočtenoJamie Mason: Vraž na tři hroby
Jsem ráda, že už jsem se proskákala ke konci. Nějak jsem nenašla ten černý humor. A jestli to, že se většina zúčastněných stihla vyválet v hnijící mrtvole, má být ten prvek hororu, tak teda nevím... Spousta kostrbatého popisného balastu, z kterého jsem si vycucávala části, v kterých se něco děje. Jednoznačně nejlepší a nejvtipnější postavou je fena Tessa.
Ayn Rand
To se nedá popsat, to se musí přečíst. 800 stran. Literárně to je trochu slabší (asi jako čb filmy pro pamětníky), ale přečíst byste si to měli. Víc si o tom asi přečtěte někde jinde, já to napsat neumím.
Jean-Michel Guenassia: Vysněný život Ernesta G.
(Další kniha od autora Klubu nenapravitelných optimistů.)
Věděla jsem, že reakce na začátek jsou trochu rozpačité, ale i tak mě trochu zaskočilo, že ten začátek trval asi 20 % knihy. Nevěřila jsem, že to Guenassia ještě dožene. Dohnal. Ale místy to zbytečně hnal, kdyby se rozepsal na rozsah Optimistů, bylo by to lepší. Každopádně mě opět dostal. Zajímalo by mě, jak moc rozdílně to vnímají ne-Češi. Klobouk dolů před historickými a místopisnými rešeršemi, které si Guenassia musel udělat, aby to napsal, když tu byl poprvé až minulý týden.
Ernesto a Optimisté, to je bludný kruh. Je dobré přečíst nejdřív Optimisty, abyste pak poznávali postavy v Ernestovi. Ale když dočtete Ernesta, máte chuď jít znovu číst Optimisty, abyste si do nich dosadili informace z Ernesta.
Jonas Jonasson: Analfabetka, která uměla počítat
Možná té legrace na mě bylo už trochu moc, i když jsem se usmála víckrát než u Staříka. Asi bych trochu krátila. Hlavně část v JAR mě tolik nepřesvědčila. Ale rozhodně stojí za přečtení! Velmi oceňuju, že ten humor nebyl trapný.
Fredrik Backman: Muž jménem Ove
Skvělé (až na přehnaně sentimentální konec). Smutná knížka, která je mnohem vtipnější než třeba Analfabetka. Kocour je nejlepší!
Philip Roth: Pražské orgie
Zvláštní. Ne nezajímavé, ale kdyby to nemělo tak málo stran, asi by mě to pak už nebavilo. Kamarád to popsal takto: Sedmdesátá léta, Praha, STBáci, odposlechy, dejme tomu taky trochu sex... Výtečné čtení. Knížka je útlá a dlouho vám nevydrží.
Natalja Klučarjovová: Rusko - vagon třetí třídy
Chvíli super, chvíli jsem byl úplně mimo (asi to nebude úplně chyba jen té knížky). Každopádně jsem byla ráda, že to není moc dlouhé. Čekala jsem něco trochu jiného.
Toni Morrison: Domov
Ta ženská k tomu, aby do knížky dostala celé jižanstvi, fakt nepotřebuje moc stránek :) Chci si přečíst další její knihy.
Tom Rob Smith: Dítě číslo 44
Hnus. A i kdyby ten hnus byl pravda jen z poloviny, tak by tu knížku měli patnáctiletí dostávat spolu s občankou. Přečíst a pozvracet se. Další knížka, která je zapamatovatelnější než hodiny dějepisu.
Zápory: V poslední třetině se nám z hlavního hrdiny stává Harry Hole v nejhorším smyslu slova (jakkoliv mám HH ráda) - já chápu, že hlavní hrdina musí být nesmrtelný, ale autor by s tím neměl pracovat stylem "přežije naprosto cokoliv a způsobem jakkoliv šíleným". Nevíte, kolik v Rusku váží mrtvoly? Podle té úplně nejujetější "přežívací" scény asi tak tři kila.
|
Registrace nového uživatele 
