Louis Ferdinand Céline: Klaun´s Band I, II
Pokud by vzal do ruky tento dvoudílný román někdo, kdo nemá žádné předchozí zkušenosti s Célinovou tvorbou, pochybuji, že by ho vůbec dočetl a nejspíš by s ním asi skončil, což by byla škoda. Jeho telegrafický styl psaní je zde doveden až do krajnosti a přiznávám, že i já, velký Célinův fanoušek, jsem s tím měl docela problémy. Zejména nadužívání citoslovce „Á“ mě vyloženě otravovalo. Charles Bukowski jednou řekl, že Céline byl dobrej, dokud mu nezačalo hrabat v hlavě. A při čtení toho, co napsal o svém pobytu v Anglii za 1. světové války poté, co byl kvůli zranění ruky a hlavy propuštěn z francouzské armády, jsem měl často pocit, že mu v hlavě hrabalo opravdu hodně. Kdyby se mě někdo zeptal, co by si měl od Célina přečíst, určitě bych mu Klaun´s Band nedoporučil. Mám z něj takové rozporuplné pocity. Na jednu stranu je to mohutný výkřik z nitra člověka, ale na druhou stranu si říkám, že něco takového jsem jako čtenář neměl moc zapotřebí. Beru tedy Klaun´s Band jako nejslabší článek jeho bibliografie. A jestli jsem tě nepochopil, Ferdinande, tak sorry.
Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund: Mezi dvěma oceány
Poslední část cesty, která začala na severu Afriky. Tentokrát se naši cestovatelé na poslední etapě „probili“ přes střední Ameriku (Panamu, Kostariku, Nikaraguu, Honduras, Salvador) až do Mexika a odtud zpět domů. Líbí se mi, když jsou autoři faktografičtí. Horší je to, když začnou popisovat přírodu, protože používají příšerné, kýčovité metafory, což k nim ale bohužel patří a používají je ve všech knihách, tedy alespoň v těch, které jsem již četl, ale řekl bych, že budou i v těch, které mi tu ještě čekají na přečtení. Holt musí čtenář přetrpět „noc ztěžkla tmou“, „střípky hvězd“, „zlatý dukát Měsíce“ apod.
|
Registrace nového uživatele 
