Poul Anderson: Stráž času
Cestování časem a agenti Stráže na různých časových i prostorových úsecích. Všelijakým těm smyčkám a přesmyčkám jsem moc nerozuměl, ale naštěstí s nimi autor moc nezahlcoval, takže jsem si docela užíval všechny ty příběhy propojené nezávislým agentem Stráže času Mansem Everardem. A jelikož se všechny odehrávaly v minulosti, tak jsem se i poučil, když jsem zabrousil na Wikipedii, abych se podíval, jak to bylo třeba s městem Tyr, gótským králem Ermanarichem atd.
Alfred Bester: Hvězdy, můj osud
Příběh o týpkovi, který je posedlý pomstou za křivdu, která se mu stala. To celé ve sci-fi hávu, kde se hojně používá jauntování (teleportace). Své kvality kniha jistě má, ale mě to většinou nějak míjelo, sem tam mě něco zaujalo a za chvíli se to zase vypařilo.
Isaac Asimov: Já, robot
Dobře napsané povídky, v nichž sledujeme postupný vývoj robotů ke stále větší dokonalosti, ale také všelijaké jejich chyby, které je nutné řešit. Skvělá je pointa poslední povídky: [SPOILER!] Stroje přebírají vládu nad světem, a jelikož striktně dodržují zákony robotiky, stává se život prakticky dokonalým.
Ray Bradbury: Marťanská kronika
Osídlování Marsu podle Raye Bradburyho je docela drsné, vážné i vtipné, rozhodně dobře napsané, i když jsem měl chvílemi pocit, že to nemá hlavu ani patu, ale nakonec jsem zjistil, že jsem byl jen méně pozorný. V dnešní době už je kniha poněkud zastaralá, ale to nic nemění na její kvalitě a jistém kouzlu.
Karel Havlíček Borovský: Křest svatého Vladimíra
Docela vtipná rýmovačka, ale je tam tolik míst, kde autorovi ujíždí rytmus, že mi to vyloženě drhlo před očima. Jako satira tedy dobré, ale po formální stránce je to mnohdy dost děsné.
Karel Čapek: Bílá nemoc
Slavné Čapkovo drama funguje skvěle na jevišti, ve filmu i na papíře. Jediné, co mi moc nešlo pod nos, bylo náhlé obrácení Maršála. Připadalo mi to dokonce až směšné, ale sám nevím, jak bych to jako autor řešil. |
Registrace nového uživatele 
