DočtenoTom Rachman: Imperfekcionisté
Neměla jsem velká očekávání a jsem nadšená. Nejdřív mě autor trošku štval, protože sotva si zvyknete na postavu, o které vypravuje, úplně ji opustí a začne s jinou. Opustí ji tak, že se k ní pak vrátí už jen v pár zmínkách. Celou dobu se vám tedy po někom stýská. Nejvíc po tom z poslední přečtené kapitoly. Ale pak si uvědomíte, že každá ta kapitola je geniální a obstála by sama o sobě. Po minulé se vám stýská, na další se těšíte, protože bude zase dobrá, možná ještě lepší než ta minulá. Nedopadají moc dobře, ale skoro jsem si to neuvědomovala, dalo by se říct, že dopadají normálně, opravdově, uvěřitelně, tak jak jste zvyklí ze života. Trochu dobře, trochu blbě, ale nejvíc to tak nějak vyšumí.
Richard Ford: Kanada
Kniha bez překvapení, bez zvratů, bez napětí, bez hraní na city, bez barvitosti. Někteří tvrdí, že nudná. Vždy předem víte, co se stane a k čemu to povede. Ne proto, že by autor byl tak nešikovně průhledný, ale proto, že to prostě řekne. Popisuje, co se stalo v době, když mu bylo patnáct. Nesnaží se vytřískat z toho napínavý příběh a postavy, které si zamilujete. Prostě vám jen chce říct, co se stalo a co tenkrát, před desítkami let prožíval.
Moc se mi ten styl líbil, protože mě k ničemu nezneužíval, nemanipuloval mými pocity a názory. Takhle to bylo, s mým životem to provedlo tohle a ty si s tím dělej, co chceš, já na to taky byl sám.
|
Registrace nového uživatele 
