Vyhnal penězomněnce, zmaloval jim zadnici bičíkem, čímž alespoň
některé sexuálně excitoval... a "spravedlivě se u toho rozčílil...budiž. Nicméně nezabil je, nezlynčoval, neodsoudil do horoucích pekel.... Láskyplný políček(respektive kanonáda takovýchto políčků...), ale ano jistěže. Lekce. Ne však likvidace.
Naopak právě tímto činem de facto rozhodl o své vlastní fyzické likvidaci, neboť penězoměnci ve stánku božím existovali s vědomím a profitem vládnoucího Říma a vystoupení proti tomuto bylo vzpourou proti pořádkům diktovaným Římem. Tento čin byl jedním z posledních dílků puzzle řízené Ježíšovy sebevraždy a sebelikvidace. Toliko k tvým penězoměncům, neboli komerčním směnárnám v prostoru Chrámu.
Vyhánět ďábla obnáší toliko zbavit ďábla moci nad nějakou lidskou bytostí. Opět to není o likvidaci a odsouzení samotného ďábla.
Přečti si Joba, Znovu si přečti Joba. A opět si přečti Joba. V celém díle nenajdeš jediné rozčilení se Boha nad ďáblem. Jedinou sebemenší sankci vůči ďáblu. Bůh a ďábel jsou zde evidentně partneři. Dobří braši. Kámoši do mariáše. A velmi dobře se baví, když z Joba dělají laboratorní krysu. Kterému na konci příběhu Bůh vylepší terárium, aby kompenzoval podstoupené příkoří. Ďábel Bohu bez problému odporuje a Bůh to přijímá jako výzvu k filozofické dyšputaci. Jakmile se ale Job obrátí na Boha a zeptá se celkem nevinně: Co to kurňa děláš? Boha málem skolí psotník.
Takže když už víme, jaké místo má ďábel v hyerarchii Božích hodnot.... jak si můžeš dovolovat ohrnovat nos nad ďáblem a zplozenci pekla? Koleduješ si o pacifikaci ze strany, odkud bys to vůbec nečekal... :-D
|