Češi při mluvení myslí jako počítač se sedmi procesory, říká Američan
Zajímavý rozhovor. Třeba tato pasáž:
Je to v části, kde se Oblonskij hádá se ženou, ale pak se postupně usmiřují. No, a je tam pasáž, kdy spolu doma všichni obědvají a jeho žena mu tyká, což předtím nedělala. V angličtině je ta pasáž popsaná jako že „ho jeho žena oslovovala poněkud familiérně v druhé osobě jednotného čísla“. Což jsem předtím zaprvé hned nepochopil a za druhé to zní šíleně. Věděl jsem, že něco takového v češtině je, že je to i v jiných jazycích, protože to má třeba španělština, ale v češtině je to na úplně jiné úrovni. Byl jsem z toho tak nadšený, že jsem k tomu udělal samostatné video, protože jsem až teď pochopil, „co tím chtěl básník říci“.
Já to říkám furt, že angličtina je strašná řeč:
Mě nejvíc trápí to skloňování, které je složité. Ale zase miluji ten český výběr sloves, které dokážou přesně popsat, co myslím. třeba výslovnost je v angličtině asi zbytečně těžká, ten rozdíl mezi psaným a mluveným jazykem. To v češtině není – co je psáno, to je dáno a nemá to zpravidla jinou výslovnost. Pak je v angličtině víceméně daný slovosled. V češtině si se slovy můžete hrát, skládat je podle toho, na co chcete dát důraz. To v angličtině moc nejde.
Američan potřebuje k vyjádření se pět slov, kdežto Čech jedno a pro to jedno sloveso máte ještě dvě další jako možná synonyma. Tím se vlastně dokážete vyhnout všem těm předminulým a dalším časům. |
Registrace nového uživatele 
