Jan Urban: Češi by milovali i gorilu, kdyby seděla na Pražském hradě
Ne že by v lecčems neměl pravdu, ale tak, jak to napsal to vypadá, že co president, to *** a ti všichni ostatní okolo jsou ti nejlepší. Některé části spíš splňují představu o pomluvě (aneb tvrzení bez dokladů). Opravdu výstižná je snad jen poslední část. Ta za přečtení opravdu stojí.
Poslední dva prezidenti, Václav Klaus a Miloš Zeman, z pohledu zájmu země vynikají snad jen svojí bezvýznamností. Téměř k dokonalosti však přivedli využití magie spojení prezidentského úřadu a Pražského hradu a namísto sjednocování politické scény a vytváření její kulturnosti se spokojili s uzavřením se do bubliny svých příznivců a přitakávačů.
Pro zájmy země však udělali velmi málo. Václav Klaus se jako prezident do historie zapíše nejspíš jenom jako „zloděj per“ ze státní návštěvy Chile – a to je pro hlavu státu spíše ponižující.
Pokud by na světě existovala nějaká politologická spravedlnost, pak by Miloš Zeman byl posledním prezidentem na Pražském hradě a příští prezident by měl sedět už někde jinde. Udělat ze sídla českých panovníků pevnost, obehnanou ostnatým drátem (tam, kde by to mohlo příliš tlouci do očí, jsou na plotech jen kovové držáky, na které se role žiletkového drátu v případě potřeby navěsí během pár minut), naplněnou drzým pohrdáním a korupcí, nemá nic společného s rolí prezidenta-demokrata. Navenek je ale všechno v pořádku. Magie Hradu, který se mezitím proměnil v Kafkův Zámek, stále funguje.
Poslední usnesení Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury, pro jistotu formulované poníženým jazykem studenta prvního ročníku práv, odmítlo projednat v Senátu návrh k vyslovení neschopnosti Miloše Zemana vykonávat úřad prezidenta republiky. Naposledy podobná zbabělost skončila nejdřív Mnichovem a pak komunistickou okupací.
Dokud český parlament nedokáže demokratickými prostředky prezidenta kontrolovat, bude z Pražského hradu jenom „sídlo českého žvástu“, jak zhroucení důstojnosti popsal za vlády Václava Klause vynikající český spisovatel a diplomat Jiří Gruša. |