Nezapomenu šéfovou v (tehdejší) Hypernově:
"Pane XXX, já se ve vás nevyznám. Ráno chodíte jak mrtvola, že bych vás kopla a odpoledne makáte, že vás nepoznávám"
Načež jsem jí řekl něco jako "tak už chápete, proč chci chodit jen na odpolední?", šéfová zkonstatovala něco jako že ano a že jí je to vlastně jedno, když mi to tak vyhovuje, že mi to bude klidně psát, ona potřebuje, aby tady někdo byl a kdo tu kdy bude, jí je fuk a šla si po svým.
Inu, pochopila. My noční sovy to prostě máme jinak než je ranní ptactvo zvyklé, tak to je a nic se s tím dělat nedá. To má člověk vrozený. Že se z donucení přizpůsobí okolnostem neznamená, že se z noční sovy stane ranní ptáče.
A pokud mi ranní ptáci chtějí říkat, že "ono to jde, stačí se to naučit", ať mi ukážou, že to jde. Ať se z ranního ptáčete stane noční sova, vždyť "to jde, stačí se to naučit"...
Tohle na mě kdysi zkoušela maminka, že "se můžu naučit vstávat ráno, jen chtít". No, pak skončila v invalidním a při první její průpovídce, že "ono se to dá naučit" jsem nadhodil, ať mi teda ukáže, jak se naučí chodit spát po půlnoci a vstávat nejdřív v deset... vždyť to jde, stačí se to naučit.
No to bylo řeči, že "to je něco jiného"... ne, maminko, není. To je přesně to, co mi říkáš, jen otočené.
No, neukázala mi to, jak se "dá naučit"... ale od té doby si řeči o "naučit" nechala pro sebe a za to dík :-) |