Prave ctu......synovi pred spanim Cestu na Hrozny konec ze serie Blaznive prihody Edy Nerudy od Philipa Ardagha. Je to mily a vtipny.
Oči se mu rozzářily.
"Právě se vám rozzářily oči," řekl hostinský v naprostém a nelíčeném úžasu.
"Ne," řekl Eda. "To byl jen takový řečnický prostředek."
"Myslel jsem, že to spíš souvisí s tělesnou elektřinou," řekl pan Hromádka.
V té době se nadšeně mluvilo o "elektřině", protože ještě nebyly žárovky, elektrické ledničky ani úhoři električtí. To poslední je lež. Úhoři električtí zcela určitě v té době byli. Jak si můžeme být tak jistí? Protože Bláznivý strýc Karel panu Hromádkovi pokaždé na konci pobytu v Zájezdním hostinci dával sušeného úhoře elektrického jako spropitné. Alespoň že byl štědrý a také, jak to pan Hromádka přesně vyjádřil, úplně bláznivý.
---
Jak jsme mluvili o tom "zatím jinde" - vzpomínáte? - Eda zatím seděl na pelesti železné postele v zatuchlé cele obrovské budovy připomínající vězení, která se jmenovala Domov svatého Hrůziána pro vděčné sirotky.
Vybavila se mu slova, která mu kladla na srdce jeho moudrá stará matka. Než vyrazil na cestu s Bláznivým strýcem Karlem, říkala něco jako: "Jen si dej pozor, aby si tě nespletli se sirotkem na útěku a nešoupli tě do sirotčince, kde pak budeš muset snášet ústrky, trápení a bídu."
A právě tam teď Eda byl...
Je opravdu mrzuté, že nevíme, jak se tam dostal. Tolik jsme se zabrali do "zatím doma, u jeho rodičů", že nám utekl hlavní děj. Třeba už ani nikdy nezjistíme, jak došlo k tomu, že skončil na takovém bohem zapomenutém místě. Možná to ale zjistíme v dalším příběhu.
Zatím musíme nechat Edu v jeho cele, vystrašeného a opuštěného, zatímco jeho rodiče jsou uvězněni nahoře ve svém hořícím domě.
Život dokáže být někdy opravdu krutý. |
Registrace nového uživatele 
