Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Zelený je lopuch,
fotbal to je hra...

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Dětské knížky [ŽP: 12 týdnů] (kategorie Literatura) moderuje Šéf Lopuchu.
Archiv
Všechny vás tady srdečně vítám. Tenhle klub je určen k debatám o literatuře pro děti, a to jak té z dob našeho dětství, tak i té dnešní, kterou třeba čtou naši potomci a my bychom si ji chtěli přečíst taky.
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 102 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
chasseur chasseur 7.6.2009 20:30  609
Jinak coby malý harant jsem kromě Pipi měla k smrti ráda Dvacet tisíc mil pod mořem a Gulliverovy cesty. Ještě bych to někde měla mít...
chasseur chasseur 7.6.2009 20:28  608
Anka, je to fakt dobrý. Mám to doma, je to na krásným papíře a má to vtip i poetiku - prostě paráda. + těch 9 knih k tomu :)
pallando 31.5.2009 17:54  607
Jo, tak nad tím taky silně uvažuju:-)
anka Anka Když je někde něco dobrého k sežrání, - tak je rouhání to nesežrat. 31.5.2009 09:34  606
Že bych si to koupila? Ať vím, o čem to všichni pořád básníte...
chasseur chasseur 11.5.2009 14:23  605
Pipi Dlouhá punčocha byla moje zamilovaná. :)
pallando 9.5.2009 21:15  604
Dívala jsem se na seznam prvních 100 knih v anketě Kniha mého srdce a je tam celkem dost dětských knih. Člověka asi zížitky z dětství ovlivňují víc, než bych si myslela. Vlastně všechny dětské knihy z toho seznamu jsem četla. Ale musím říct, že některé bych asi fakt číst znovu nechtěla (Malý Bobeš např., toho jsem nesnášela), na jiné vzpomínám vyloženě s láskou (Lovci mamutů, Vinnetou, Děti z Bullerbynu). V podstatě jediná dětská z toho seznamu, co jsem nečetla, je Pipi Dlouhá punčocha. Jak jsem měla Lindgrenovou strašně ráda, tak téhle knize jsem nikdy nepřišla na chuť a nedokázala ji dočíst. Zkusím to teď:-))
hatifnat hatifnat on a spaceship somewhere - sailing across an empty sea 17.10.2008 14:00  603
Prave ctu......synovi pred spanim Cestu na Hrozny konec ze serie Blaznive prihody Edy Nerudy od Philipa Ardagha. Je to mily a vtipny.

Oči se mu rozzářily.
"Právě se vám rozzářily oči," řekl hostinský v naprostém a nelíčeném úžasu.
"Ne," řekl Eda. "To byl jen takový řečnický prostředek."
"Myslel jsem, že to spíš souvisí s tělesnou elektřinou," řekl pan Hromádka.
V té době se nadšeně mluvilo o "elektřině", protože ještě nebyly žárovky, elektrické ledničky ani úhoři električtí. To poslední je lež. Úhoři električtí zcela určitě v té době byli. Jak si můžeme být tak jistí? Protože Bláznivý strýc Karel panu Hromádkovi pokaždé na konci pobytu v Zájezdním hostinci dával sušeného úhoře elektrického jako spropitné. Alespoň že byl štědrý a také, jak to pan Hromádka přesně vyjádřil, úplně bláznivý.

---

Jak jsme mluvili o tom "zatím jinde" - vzpomínáte? - Eda zatím seděl na pelesti železné postele v zatuchlé cele obrovské budovy připomínající vězení, která se jmenovala Domov svatého Hrůziána pro vděčné sirotky.
Vybavila se mu slova, která mu kladla na srdce jeho moudrá stará matka. Než vyrazil na cestu s Bláznivým strýcem Karlem, říkala něco jako: "Jen si dej pozor, aby si tě nespletli se sirotkem na útěku a nešoupli tě do sirotčince, kde pak budeš muset snášet ústrky, trápení a bídu."
A právě tam teď Eda byl...
Je opravdu mrzuté, že nevíme, jak se tam dostal. Tolik jsme se zabrali do "zatím doma, u jeho rodičů", že nám utekl hlavní děj. Třeba už ani nikdy nezjistíme, jak došlo k tomu, že skončil na takovém bohem zapomenutém místě. Možná to ale zjistíme v dalším příběhu.
Zatím musíme nechat Edu v jeho cele, vystrašeného a opuštěného, zatímco jeho rodiče jsou uvězněni nahoře ve svém hořícím domě.
Život dokáže být někdy opravdu krutý.

[ 102 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt