Moje babička, která tam šéfuje výbor, je stará komunistka a úřednice. Je zvyklá se lidí moc neptat. Ona jim prostě oznamuje. Lidi si tam na to zřejmě nějak zvykli, protože občas sice někdo něco namítne, ale námitka je obvykle shledána irelevantní. Je fakt, že barák je jako ze škatulky, na úklid chodí paní, na sníh také někoho najala, po nikom se nechce žádná aktivita (krom schvalování babiččiných nápadů, které ona ovšem má dost promyšlené, má vždy připraveno mnoho tabulek, kalkulací, citací zákonů a jiných odborných keců). Jako daň musíme snášet její vzkazy na nástěnce, které jsou ve stylu "my kolektiv si nepřejeme, aby někteří obyvatele domu odhazovali odpadky z okna". |