Jenže ono to není jenom o tom, že odoláš lektvaru, ale i tom, že zvládneš jeho účinky - na přiblížení: máš-li náhle velkou sílu a nejsi-li na to zvyklý, tak si můžeš při úderu zlomit ruku.
Představ si, že existují dva lektvary - jeden s účinkem A = Rohypnol a druhý s účinky A a B (B je třeba schopnost vidět do dálky). Alchymista se vytrénuje braním lektvaru A a cvičením, případně nějakou mutací (a la zaklínač) natolik, že ten účinek A umí potlačit (dočasně nebo i "trvale" = než efekt vymizí) případně na něj vůbec nepůsobí (mutace na jiný chemismus), takže ten druhý lektvar dokáže použít. Normální tvor dříve usne.
Alchymistovi schopnosti by se pak dělily na ty, kdy něco vaří a kdy něco užije (i si uvaří). To druhé je jen pro "otrlé" alchymisty. Sice by takový správný alchymista byl při questu paralelně nadopován, ale vůbec mu to nevadí. Pokud přistoupíme na mutaci (třeba i magickou) v rámci výcviku, tak se tím řeší hodně věcí. Alchymista je schopen v průběhu dobroudružství se dozásobit (na ty svoje dryáky mu mohou stačit běžné suroviny). Podle své úrovně (mutace) může užívat tvrdší a tvrdší věci. Negativní efekt bych viděl v tom, že při přílišném braní by mohlo dojít ke snížení efektu (musí si to vařit silnější) až po nemožnost daný dryják vůbec použít. |
Registrace nového uživatele 
