Noir: Mýlíš se, NPC "mohou umět", co PC, a k tomu "dle úvahy PJ". Tedy pokud tam bude pravidlo o zničení světa pro bojovníky, tak ho NPC bojovník může (a pravděpodobně bude) mít. Pokud tam nebude, tak ho může mít - ale v tomto případě je to vůle PJ a je na něm, jak s ní naloží (a asi svět nezničí, pokud ho dva roky buduje s hráči).
Ad 2a) rozdíl mezi napravením světa a podříznutím ve spánku? Pro mě tedy "podstatný".
Na druhou stranu musím uznat, že jsem vždycky hrála tvrdě, ale férově, a značně realisticky. Hráč hrál sólo postavu, nalezl s ní do pasti (přestože se mu zdála ta místnost podezřele tichá) - pár hodů, dva zabijáci ze zálohy, umřel. To, že je na vysoké úrovni vůbec nehrálo roli.
Nikdy jsem nebyla pro "hrdinské" smrti. Ostatně - proč, když u mě postavy prakticky nikdy nebyli hrdinové?
Navíc mi trochu vadí, že to je dost omezené RP. Ostatní jsou schopnosti univerzální. Tohle je ale čistě "nezištná" schopnost. Co když budu mít bandu bojovníků, kteří budou držet spolu, protože mají víc šancí na vydělání zlata a každý z nich jede na vlastní pěst? Mají obětovat "nejsilnější" schopnost, protože prostě nemají pro co by se obětovali a žijí ze dne na den?
Jsem pro jako homerule, ale proti jako pevnému pravidlu. Pokud někdo chce schopnost, při které hrozí smrt, at si vezme bijce a naběhne do nepřátelských řad.
Sice jsem tu horovala pro nějaké magické schopnosti, ale pokud to bude "dle hráče", pak ne. Pouze přesně dané a ne(!) podmíněno automatickou a úplnou smrti (popřípadě smrtí se znovuoživením). |