Měl bych další námět k úvaze...
Už tedy víme, že theurg podle platných pravidel nemůže "přemístit" svoji duši do cizího těla. Ale co když to udělá naopak? Co když naváže cizí duši na svoje tělo a vazbu mezi touto duší a jejím původním tělem zruší (to by podle pravidel normálně jít mělo). Důvody, proč by to někdo dělal, nechme teď stranou :-)
Dostaneme se tak do situace, která je předvídána i v příručce theurga, tedy, že jedno tělo má dvě (či více) duše. Podle pravidel tělo ovládá duše s nejsilnější vazbou a v případě rovnosti ta "služebně starší". Dále se jinde v pravidlech píše, že během spánku vazba mezi tělem a duší mírně zeslábne. V tom případě by konktrolu nad tělem mohla přebrat ta druhá duše pokud zůstane bdít (že tělu se během takového spánku nespánku neodbourá žádná únava, to je asi jasné). To je docela dobrý způsob, jak do Pluska dostat klasické schéma Dr. Jackyll & Mr. Hyde, ne? :-)))
Ale mě by spíš zajímalo, co si myslíte o tomto problému: Může ta neřídící duše, která má přístup jenom k vnímání pohybů těla a ke smyslpvým vjemům, sama vyvovat a praktikovat mentální souboj (dejme tomu, že je to také theurgova duše)? Jak by to v takovém případě bylo s únavou? Přičítala by se společnému tělu? Nebo lze mentálně bojovat jenom když má duše "aktivní podporu" těla, tedy jen v situaci, kdy je řídící duší? |
Registrace nového uživatele 
