Skutecne inteligentni bytost si musi vsimnout toho, ze cas je to, v cem se udavaji zmeny - jestli je mozne zmenit "minulost", tak to znamena toliko to, ze existuje nejaka "vyssi" uroven casu.
Tj. k paradoxu nedojde, protoze se stalo tohle:
[ ve "vyssim" case u, "nizzsim" case t budu psat V 0, N t ]
[ v kazdem okamziku vyssiho casu existuji vsechny okamziky nizsiho casu az do toho sameho, tj. jeste existuje V t, N t, ale uz ne V t, N t+1 ]
[ vsechny neuvedene existujici okamziky nizsiho casu se shoduji se stejnym okamzikem predchoziho vyssiho casu, tj. v nasledujicim prikladu treba V 1, N 0 = V 0, N 0: babicka se potkala s dedeckem]
V 0, N 0: babicka se potkala s dedeckem
V 1, N 1: narodil ses
V 2, N 2: skocil jsi do minulosti zabit babicku
V 3, N 0: zabils babicku; porad existujes, existence zavisi na predchozim okamziku *vyssiho* casu
V 3, N 1: nenarodil ses; uz jsi docela stary
V 3, N 2: nikam jsi neskakal, nemas proc
V 3, N 3: pravdepodobne uz jsi zemrel
Varianty:
A) rozsireni na existenci vsech nizsich casu pro kazdy vyssi cas
B) naopak uskrceni na existenci vzdy pouze jednoho okamziku (takze sekvence by byla 0-0, 1-1, 2-2, 3-0, 4-1, 5-2, 6-3, ...)
C) rozsireni o vic urovni casu
|