Já doufám nikdy netvrdil, že fotím nějakou tvårčí fotografii a jestli jo, tak jsem musel být namol nebo to byla nějaká ironie nebo sarkasmus, které jste nepochopili. Fotím mraky, západy slunce, krajinky, Měsíc a kdovíco jiného, čím "skuteční fotografové" povětšinou velmi okázale opovrhují, prohlašují o tom, že to jsou kýče a tak podobně. Prostě proto, protože se mi to líbí a je mi úplně jedno, jestli takových (a lepších) fotek existuje milion nebo pět (nakonec sám jich mám už pořádnou řádku), to mě fakt våbec nezajímá. Vyfotím si pěkný mrak, zpoza kterého září sluneční paprsky, protože se mi to líbí a mraky v jakékoliv podobě mě celý život fascinují, i když se nad tím "opravdový fotograf" pokřižuje a uteče pryč. Fotím pestrobarevné západy slunce, přestože ty fotky nemají jiný přínos, než že se na ně (snad) hezky kouká. Nevadí mi, pokud je fotka demonstrací "mám dalekohled a umím to všechno pak poskládat dohromady" (byť tohle není teda případ ani jedné z posledních fotek, všechny jsou normálně z foťáku, žádný dalekohled a skládaného na nich taky není våbec nic), protože ono i to se musí umět a udělat to pořádně je mnohem víc práce, než si patrně leckterý "mistr umělec" myslí (a já to bohužel pořád ještě moc neumím). Vyfotím zatmění Měsíce, prostě proto, že se konalo a já se rozhodl se na něj zajít zase jednou podívat a udělat přitom pár fotek, bez ohledu na to, že na Google najdu padesát (nebo tisíc) lepších fotek (což teda shodou okolností není příliš případ té, co linkoval Machalík). Fakt nemám ani vzdáleně ambice fotit nějaká jedinečná a originální umělecká díla, to ať dělají ti, co to umějí (ale ti stejně nejsou na Lopuchu), a hlavně ať se mi nikdo něco takového nesnaží podsouvat. Já usiluju jenom o to, aby moje fotky měly v ideálním případě nějakou základní hlavu a patu, aby měly určitou "mou" stylizaci (jakkoliv se ta s postupem času nějak vyvíjí) a aby se na ně dalo snad aspoň trochu koukat (což je taky třeba dåvod, proč jsem včera zabil několik hodin zkoumáním, jak předělat/upravit své workflow, aby z něj nelezl za jistých okolností ten "přeostřený" bordel, co tu byl některými z přítomných vášnivě obhajován, jako že vlastně nevadí, zatímco já z něj pokaždé, když se mi na fotce objevil, lezl po zdi, akorát jsem ho do včerejška považoval za neodstranitelný).
Do nějaké umělecké nebo tvårčí fotografie mě vážně netahej(te), s tím nemám a víceméně ani nechci mít nic společného. A když to dovedu ad absurdum zase já, tak i ta "umělecky naprosto bezcenná" fotka mraku je jedinečný originál - nikde na světě neexistuje její identická kopie od někoho jiného a nikdy už ji ani já nebudu moci vyfotit znova - změní se tvar mraku, změní se světelné podmínky, změní se moje poloha. I kdyby podobných fotek mrakå byly miliony, stejně je ta moje unikátní. Takže nevidím dåvod, proč se dokonce pobožně zabývat nějakou kdovíjakou originalitou nebo uměleckou hodnotou, to je naprosto nezajímavá věc. Takřka jistě na světě existují hromady podobných fotek jako je ta moje, ať vyfotím cokoliv, takže skutečně originální måžu být jen ve chvíli, kdy se sejde souhra velmi velkých náhod. Ale i přesto neexistuje žádná druhá taková fotka od někoho jiného, která by byla úplně stejná.
Bylo by super, kdyby se lidi přestali konečně snobsky a okázale patlat v tom, co je a není dostatečně vysoké a hodnotné umění. Já vím, že se to nestane, ale bylo by to hezké. |