Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Diskuze na Lopuchu,
pohlazení na duchu

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 64372 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 6.12.2024 00:12  85014
NovinkaThe Aristocrats - Duck

Aristocrats

Mezinárodní
Progresivní rock


Novinka to až taková není, protože to vyšlo letos už v únoru, ale až teď jsem se k tomu dostal (protože jsem na to prostě zapomněl). The Aristocrats jsou v podstatě superskupinou, která zahrnuje tři muzikanty - Bryana Bellera, Guthrieho Govana (ano, toho Govana, co vykouzlil ono famózní a dechberoucí sólo v Drive Home od Stevena Wilsona) a nám známého Minimana, tj. Marco Minnemanna. Pustil jsem si zatím jenom první skladbu, abych zjistil, jestli má smysl to sem postovat a líbilo se mi to. Zaujal mě také obal a názvy některých písní. Duck by asi měl evokovat Duke od Genesis, protože např. jedna skladba má název And Then There Were Just Us / Duck's End, hehe.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 5.12.2024 19:48  85013
Co se týče Opeth, tak shodou okolností jsem včera koukal na YT na video, kde hoši z Prog Reportu hodnotí společně s Mikem Portnoyem jednotlivá alba Opeth a zase z toho vyplynulo, že deska Blackwater Park, kterou produkoval Steven Wilson, patří k úplně nejoblíbenějším od Opeth. A tak dlouho mě to hlodalo, co dělám špatně, až jsem si to pustil a zjistil, že si to musím pustit ještě několikrát a myslím, že to má potenciál se zařadit mezi alba, které také řadím do kategorie S (jak bylo definováno v tom videu).
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 5.12.2024 19:36  85011
Není zač, Pepo.
pepanovacek PepaNovacek 5.12.2024 17:23 - Klub GENESIS (03:12) 85010
Marku, ten koncert je skutečně parádní, díky Ti za něj. A kapele teda taky, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 5.12.2024 17:22 - Klub GENESIS (03:12) 85009
Poslechl jsem si teď My Arms, Your Hearse, a i když je lepší (= líbí se mi víc), než první dvě alba, tak nic nadprůměrného to tedy není a Opeth jsou pro mě poslouchatelní až od Still Life.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 5.12.2024 16:32  85008
Pepo, skvělá recenze a jsem rád, že jsi nakonec tomuhle geniálnímu dílu věnoval tolik pozornosti. Na tom živáku je vidět, jak všichni fungují naprosto organicky - jako téměř přirozený celek, kde nikdo nevyčnívá, ani neztrácí. Všichni muzikanti par excellence. Já to za poslední dny viděl celý komplet třikrát a všímal si i detailů, jako třeba když je Neal viditelně dojatej, když Nick zpívá Carrie. Nebo jak Alan Morse má občas problémy s background zpěvy, protože ho zřejmě rozesmívá vidět svůj close-up záběr. Či jak Neal, skvělý multiinstrumentalista , občas na klaviatuře přehmátne a zahraje pár nelibých tónů (což ale dodává na autentičnosti), hlavně ve vypjatých vokálních partiích. Samozřejmě se lišíme v jednotlivostech, ale to je fuk, hodnotil bych to úplně stejně. A začal jsem psát o The Light a Beware Of Darkness, takže se ke Snow později dostanu také. Jedno jsi ale vystihnul už někdy před týdnem: Neal Morse u mě strašně, ale opravdu strašně moc stoupl v ceně, podle mě je to génius.. Ano, je.
pepanovacek PepaNovacek 5.12.2024 15:28 - Klub GENESIS (03:12) 85007
Spock´s Beard - Snow – 2002
Nevedu si posluchačský deníček (škoda), a v archivu klubu se nedá dost dobře vyhledávat (škoda), nicméně můj nejstarší příspěvek o tomhle albu je z roku 2009, kdy jsem ho zařadil na deváté místo TOP – TEN 2002, takže pravděpodobně jsem ho za těch patnáct let slyšel mnohokrát. Za poslední týden pak čtyřikrát. Přesto cítím, že budu mít problémy o něm napsat – někdy to zkrátka jde jako po másle, a někdy člověk marně a těžko hledá slova, ale nezbývá, než to prostě zkusit.

Začnu trochu jinak, než je mým zvykem, takže nejprve se pokusím podívat se na album tak nějak globálně, hehe. Pokud bych opravdu nenašel slova (a to se mi může v průběhu psaní jistě přihodit), napsal bych (asi), že se jedná o vrcholné dílo Spock´s Beard, a že inspiraci či podobnost slyším a cítím zejména s Genesis a jejich The Lamb Lies Down On Broadway, The Who (Tommy, Quadrophenia) a Kevinem Gilbertem (Shaming Of The True). Místy ale i s jinými kapelami, k čemuž se dostanu později. Jsem rád za to koncertní provedení, které jsem díky Markovi viděl, protože mi několik slabších skladeb přišlo trochu lepších a celkově to byl skutečně velkolepý zážitek, kapela je naživo naprosto fantastická a samozřejmě je tam slyšet a vidět ta obrovská radost a energie – a taky úžasné mistrovství všech pánů muzikantů.

Teď napíšu o (pro mě) nejlepších a nejsilnějších skladbách – uvědomil jsem si, že podobný způsob jsem zvolil při recenzi The Lamb Lies Down On Broadway, což mi přijde docela zajímavé.

Made Alive/Overture – skvěle vymyšlený ten hlavní motiv, kde se střídají takty na osm + pět dob, ke konci gradující hlavně díky fantastickým bubnům a výborné jsou taky dechy kolem třetí minuty, připomínající mi Kuře v hodinkách.

Long Time Suffering je na šest a opět ten motiv je strašně pěkný až chytlavý, podobně refrén, ten je na hranici kýče, jak to Neal umí. Moc pěkné jsou mezihry s Hammondy a sólem na kytaru – po té druhé pak úžasné vokály ve stylu Gentle Giant.

Welcome To NYC – tvrdá, vynikající písnička, která se mi fakt strašně líbí a naživo to byl velký zážitek. Tady asi nejvíc slyším podobnost s The Lamb Lies Down On Broadway a Kevinem Gilbertem. A výborné je to najjazlé sólo na (asi) elektrické piano.

The 39th Street Blues (I'm Sick) je fantastická skladba, zase pěkně tvrdá, taková zeppelínovská, hodně připomíná Dancing Days, skvělé jsou dechy.

Devil's Got My Throat – tohle je adept na nejlepší skladbu z celého dvojalba, a skoro se mi nechce věřit, kolik nápadů tady zazní během sedmi minut, je to takový tvrdý, hardrockový mix Led Zeppelin/The Who/Gentle Giant/Deep Purple/Emerson, Lake & Palmer/Genesis.

No, jak tak postupuju skladbu po skladbě, koukám, že první CD mi vychází skoro půl napůl, mezi bombami, resp. super až velebombami jsem nejmenoval Stranger In A Strange Land, kde jsou pěkné vokály a Love Beyond Words – tam je navíc taky moc hezká klavírní „vážná“ vložka na závěr. V Open Wide The Flood Gates mě otravuje ten refrén, který se, pokud jsem to dobře spočítal, ozve sedmnáctkrát, a to je na mě fakt moc, ovšem naprosto nečekaná a fantastická (a osvěžující) je ta zhruba dvouminutová jazzová pasáž. Open The Gates Part 2 balancuje na hraně bomby a dvě poslední skladby, Solitary Soul a Wind At My Back jsou pro mě nejslabším místem na albu – i na tom videu jsem to tak vnímal, i když tím obrazem se to částečně zlepšilo. Jsou to takové jednodušší písničky, na mě až moc nasládlé a popové, a lehce za hranou. Ale není to zase nic tak strašidelného, hehe.

Second Overture je jedním slovem bomba, opravdu fantastická instrumentální jízda, při jejímž poslechu se moje muzikantská duše velice raduje a těší. Zde je to pro změnu tak trochu mix Dream Theater a King Crimson, super jsou ty dechy, kde kapela vždycky ve čtvrtém taktu přidá jednu dobu, takže je to třikrát šest + jednou sedm, a taky Frippovská kytara v závěru. Tohle je pro mě skutečně jeden z vrcholů celé nahrávky, nádhera!!

V refrénu 4th Of July slyším The Beatles. Moc pěkná písnička, s nádechem kántry. The Beatles slyším i v I'm The Guy, konkrétně mi Neal hodně připomíná zpěv Johna Lennona, a krásný je závěr jen s klavírem a syntezátorem, na sedm dob a v duchu Genesis. Několik skladeb Spock´s Beard (i na dřívějších albech) mi připomínalo Kevina Gilberta, Reflection pak asi nejvíc. Tyhle tři skladby mají (pro mě) společného jmenovatele a tím je, že balancují na hraně bomby.

Carie a Looking For Answers zpívá Nick D'Virgilio, druhou jmenovanou i sám složil. Zpívá výborně, to bezpochyby, ale úplně na větvi (zejména z Carie) opravdu nejsem – a Vy jste si, milí hoši, jistě všimli, že na druhém CD již zmiňuji všechny skladby pěkně jak jdou za sebou. Hehe.

Přesto, že Freak Boy trvá jen něco málo přes dvě minuty, je to pro mě jedna z nejlepších písniček na desce, asi nejvíc ve stylu The Who. V All Is Vanity se opakují motivy z Overture a I'm Dying je zaprvé vynikající skladba a za druhé mi dost připomíná Led Zeppelin, bubny jsou tady excelentní, takové ty „výplně“ - a na tom videu jsem si to opravdu hodně užil.

Freak Boy Part 2 zpíval na tom koncertě bubeník Jimmy Keegan – a výborně. Hodně mi skladba připomíná While My Guitar Gently Weeps. Devil's Got My Throat Revisited je skvělá, tvrdá a krátká písnička, kde Neal ukazuje, jak umí pěkně „řvát“, a v taky krátké instrumentálce Snow's Night Out je radost poslouchat muziku lehce ve stylu Dream Theater, ovšem bez zbytečných onanií. Tady koncert vrcholil, byla to opravdu veliká jízda, i Ladies And Gentlemen, Mister Ryo Okumoto On The Keyboards, která pro změnu evokuje Emerson, Lake & Palmer.

I Will Go je moc hezká písnička s krásnými vokály, a je tady slyšet, že už se blížíme do finále. To obstarává poslední Made Alive Again/Wind At My Back, která se mi vlastně bohužel poměrně dost „hodí“ na to, abych sdělil, co jsou dle mého slabiny alba. Už jsem to během psaní zmínil, je to jistá nasládlost a místy až otravné opakování těch chytlavých popových (a pro mě dost nepříjemných) refrénů. Nicméně to nebude mít vliv na moje celkové hodnocení, protože za hranou je to jen občas a vyloženě mě to nesere skoro nikde, navíc zopakuju, že mi „pomohlo“ to video – na koncertě bych to určitě snášel lépe a tolik u toho netrpěl, hehe.

Takže, hoši. Strávil jsem s tímhle dvojalbem mnoho hodin, nejvíc dneska, asi pět, ale vůbec toho nelituju. Je to překrásná muzika, která mi dělala hodně velkou radost. Musím ještě jednou zmínit ten koncert, který je skutečně fantastický, překvapilo mě asi nejvíc, kolik skvělých zpěváků může být v jedné kapele, to je fakt unikát. Všichni jsou samozřejmě instrumentálně naprosto dokonalí a bezchybní. Taky mě zaujalo, že takřka všechny skladby jsou pospojované, navazuje jedna na druhou, takže klidně mohly být na albu dvě hodinové kompozice. No, a jestli jste nabyli dojmu, že nejvíc se mi líbily ty tvrdší skladby a instrumentální pasáže – oproti těm sladkobolným – tak máte pravdu, hehe. Jo, a taky mě napadlo, že znalost textů by mohla celou nahrávku ještě o nějaký ten level posunout, tak mě zaujal název skladby I'm Dying, text jsem si přečetl - a neposunula. Hehe.

10/10

artfan Artfan 5.12.2024 10:59  85006
TransatlanticDostal jsem se přes Dream Theater a Spocks Beard k Transatlantic. Ne že bych o nich dosud nevěděl. Vybhrabal jsem výpalky jejich první a druhé desky (SMPTe a Bridge Across Forever). Před lety jsem je párkrát poslechl a jako méně zajímavé odložil. A až nyní po letech mi bylo dáno uvědomit si a seznat, že na obou CD je vynikající prog rock. Sjíždím zatím pouze první CD z obou dvojCD, jelikož ta druhá jsou trochu navíc a přijdou na řadu později. Takže u mě pokračuje "objevování Ameriky" a z toho plynoucí uspokojení a radost.
percy_ Percy_ 5.12.2024 08:52  85005
Ja zrovna posloucham orchestralni tvorbu Tonyho Bankse. Je to celkem pekne. Je z toho citit touha udelat zase neco velkeho a svobodneho, jako v dobach ranych Genesis. Nicmene zaroven si pri poslechu rikam, ze je to pojate zbytecne megalomansky. Vic by se mi libilo nejake komorni provedeni. Co me prekvapilo - dve sva posledni orchestralni dila nahral s ceskym orchestrem. Jasne, zdaleka nejspis se mu urcite zamlouvala cena levne ceske pracovni sily, ale i tak je to prijemne zjisteni. :-)
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 4.12.2024 14:48  85004
A jinak to video k Dream Theater je jenom nějaká AI vizualizace, bo co. Já na to ani nekoukal a měl jsem to puštěný v pozadí. A taky z toho nejsem bůhvíjak odvařenej, ale mně nijak zvlášť nezaujal ani ten první singl. Uvidíme, v kontextu alba to většinou zní jinak a samozřejmě faktorem jsou i opakované poslechy.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 4.12.2024 14:46  85003
To jsi mi, Pepo, udělal ohromnou radost.
pepanovacek PepaNovacek 4.12.2024 12:17 - Klub GENESIS (03:12) 85002
Tak první část úkolu splněna - právě jsem dokoukal ten dvouhodinový koncert Spock's Beard. Místy naprosto dokonalé, geniální, fantastické, druhá polovina jednoznačně lepší. Jednoznačně pro mě, samozřejmě. No a teď mě čeká ta druhá, mnohem složitější část úkolu, pokusit se o tom něco smysluplného napsat, a to tedy zcela upřímně nevím, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 4.12.2024 07:15 - Klub GENESIS (03:12) 85001
Tohle video, které tam na mě vyblaflo, je super:

Mike Portnoy Learns Impossible Danny Carey Drum Part
pepanovacek PepaNovacek 4.12.2024 06:41 - Klub GENESIS (03:12) 85000
No, abych byl upřímný, tak nevím, hehe. Ten klip mě tak sral, že jsem se na něj nevydržel dívat, přišlo mi to na úrovni čelistí číslo (cca) 17, opravdu strašně amatérské. Muzika ... no, jak to říct, taková dreamtheaterovská, na pět, hehe. Nic moc to se mnou nedělalo, i když samozřejmě uznávám, že hodnotit po jednom poslechu není moc objektivní a je potřeba si počkat na celé album. Mile mě ovšem překvapila ta jazzová pasáž po šesté minutě.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 4.12.2024 03:20  84999
Další singl z nového alba Dream Theater: A Broken Man

[ 64372 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt