Jazz Q – Hvězdoň
Poslední album před dlouhou odmlkou. Nemám s ním spojenou nějakou zásadní asociaci, protože jsem ho dlouho trochu přehlížel. Mohl za to možná pantonský CD výběr Jazz Q z 90. let, kde jsou z tohoto alba zařazeny čtyři skladby, ke kterým jsem si nacházel cestu až postupně a připadaly mi původně tak nějak na jedno brdo. Obal zase patří mezi ty nejlepší. Ten nápad je boží, skutečně to vypadá jako nějaké superdeluxe balení s originálními klapkami vytrhanými z Kratochvílova piana a ptákovinou navrch. V podstatě to předběhlo dobu, dneska je to realita. Vzpomínám si, že jsem neměl tušení, jak ten obal vypadá, ale když jsem na tu desku pak narazil (nevím už kde, možná na Letné u Bindera?), tak jsem ji skutečně nemohl přehlédnout.
Hvězdoně nahrála sestava, která taky nevydržela úplně dlouho. Vedle již velice sehraného dua Kratochvíl-Francl tu je Pavol Kozma, který hrál s Hammelem a v posledních fázích Collegia Musica. Vynikající bubeník, pro mě docela nečekané spojení. Záhadným baskytaristou je Vít Musil původně z kapely Jazz Fragment. Protože asi nedlouho po nahrání alba emigroval, tak na obalu nebyl uveden. Jak se píše v bookletu CD GAD Records, Kratochvíl pak nahrál s Fauknerem titulní skladbu a na základě toho pak byl Faukner matoucím způsobem uveden jako baskytarista. Možná i kvůli tomu album vyšlo až neuvěřitelné tři roky od nahrání (1981). Musil hraje také skvěle, je to spíš fauknerovský než padrůňkovský typ, navíc má bezpražcovou basu. Takže ve výsledku zase rytmika ustupuje trochu do pozadí a vpředu se vedle Kratochvíla ocitá Francl, popř. v jedné skladbě Gera. Kratochvíl jako skladatel pokračuje ve vývoji, album je o něco pestřejší než Hodokvas, ale pevně ukotvené v jeho charakteristickém stylu od poloviny 70. let. To na druhou stranu znamená, že občas má člověk pocit, že některé postupy se trochu opakují nebo že něco podobného už slyšel na minulých deskách. Album působí i velmi promyšleně, krásně využívá možností zase trochu jinak složené kapely… to mě na Kratochvílovi baví. Pro mě je Hvězdoň především krásným a bohužel v podstatě i posledním představením Františka Francla.
Právě úvodní Trhanec je podle mě bomba, kde má Francl velký prostor. Skvěle to navazuje na funky Poprask, ale zase je to něčím nové. Skvělé jsou ty rychlé unisono party třeba okolo 1:30, nebo ta část s bicími breaky po 3:00. A samozřejmě mezi tím to střídání syntezátorových a kytarových sól. Opravdu skvělá, s velkým přehledem zahraná věc.
Rozepře je další bomba. Začíná krásně osudově (nádherně nahraná basa třeba), jako by se to malinko vracelo k Elegii. Pak úžasná pomalu gradující pasáž, kde zase Kratochvíl nechá dlouze vyniknout Franclovu lahůdkovou kytaru. Neměl bych ale zapomínat i na skvělé Kozmovy bicí, které mají podobný utlumený zvuk jako předtím Trnavský. Tohle je opravdu vynikající skladba.
Procitání s trumpetistou Michalem Gerou a baskytarovým zíváním Víta Musila má dost výstižný název. Vyloženě těží z trubky jako sólového nástroje místo (třeba, hehe) syntezátoru. Je to prostě zajímavější a ne tolik jednotvárné. Ale bomba to už pro mě není.
Silvestr na Baštírně má taky takový napjatý úvod, ale pak je to hravá lehce latinská melodie. Nádherná basa, pěkné perkuse, nečekané změny, zase hehescatová pasáž na konci podobně jako na minulé desce. Moc pěkná věc.
Peruť je z kategorie cyklických rozjímavých syntezátorových instrumentálek, i když hlavní melodii hraje i kytara. Nemá to pro mě ale tu intenzitu postupně budovaných nálad a la Madona. Vždycky mi to připadalo dlouhé a ne tak zajímavé.
Pivo v prášku je další odpichovější věc. Strašně mi to připomíná Fermatu zhruba ze stejné doby, a to včetně stylu hry Kratochvíla a Francla. Velice zábavná věc, ke které jsem si ale musel nějakou dobu hledat cestu. Kozma tam taky předvádí dobré orgie. Pro mě třetí (menší) bomba na desce.
Titulní Hvězdoň je nádherný duet elektrického piana a Fauknerovy baskytary, který trochu rozbije lehce se vkrádající jednotvárnost desky spočívající ve střídání pohodových až hravých rychlejších věcí a specificky kratochvílovsky zamyšlených pomalých věcí. Existuje i ve čtyřikrát delší verzi, která je taky skvělá, ale chápu, že tak velký prostor na albu nedostala.
Závěrečný Boží člověk je dle Kratochvíla věnován Padrůňkovi. Zase je to osvěžující změna, tentokrát použitím akustické kytary, a je tu nádherná basa. Ten druhý hlavní motiv ale je opět již trochu slyšený. Pak se to pomalu rozjede s akustikou do podobné „skladby k závěrečným titulkům“ jako na Zvěstech. Francl a Kratochvíl si vymění poslední krásná sóla a opona padá.
Musím říct, že tohle album v dlouhodobém horizontu zraje, ale zároveň tuším, že to má určitý strop, přes který se nedostanu. Podobně jako na Zvěstech jsou tu dvě až tři vyložené bomby, pak spousta výborných věcí a pár těch, co mě tolik nebaví (Procitání, Peruť). Nic to ale nemění na tom, že je to výborné album z doby „pozdního“ jazz-rocku. Skvělá je reedice Hvězdoně od GAD Records. Pominu-li pěkné krátké soundtrackové věci, nalezneme zde nesestříhanou osmiminutovou verzi titulního Hvězdoně, vynikající dosud nevydanou Kozmovu Hmlu snov s vyloženě pastoriusovsky hrajícím Musilem (tu bych teda já na album rozhodně dal a zvedl bych hodnocení), krásný duet Kratochvíla s Martincem Odkaz, a dokonce nějaké koncertní nahrávky. Je to fakt skvělé, že alespoň Jazz Q ze všech československých kapel, které mám rád, i v současnosti vychází taková spousta dosud nedostupného materiálu.
4/5
P.S. Jazz Q pokračovali i v 80. letech asi (nevím) až do Franclova úrazu, ale už pouze na singlech s hostujícími zpěváky (Jana Koubková, Petr Flyn), které (poněkud nekoncepčně, ale i tak díky za to Karlu Knechtlovi) vyšly na bontonské 2CD reedici Pozorovatelny jako bonusy. Později vyšly i různé další jednorázové nahrávky z 80. let v sestavách, z nichž je do roku 1986 konstantou trojice Kratochvíl-Francl-Kozma a na basu nejčastěji Jiří Veselý. Z těchto kousků se mi hodně líbí nádherný jazzový surrealismus Zlý sen s Koubkovou a ještě i Jsem svá, ale jinak už to podle mě nedosahuje kvalit písní s Oskarem Petrem. Alba vycházela spíše akustickým projektům Kratochvíla s Ackermanem, které mám taky rád, zejména některé, hehe, ale je to prostě odděleno od Jazz Q. Těm vyšlo další nové studiové album až po pětadvaceti letech. |
Registrace nového uživatele 
