Dežo Ursiny - Pevnina detstva – 1978
Pokud bych musel tuhle desku hodnotit pouze krátkými, jedno, případně několika (větými) odsudky, napsal bych, že je mnohem zajímavější, než Provisorium, případně, že je to (pro mě) podstatně jiný šálek podstatně jiné kávy. Ale nemusím, takže budu plkat a blábolit o něco déle.
Nevím, jestli existuje něco jako opak nostalgie, pokud ano, nejsem si jistý, jestli hraje nějakou roli v případě poslechu a následně i mého hodnocení tohoto alba, spíš bych řekl ano, nebo že nevím, prostě řikám - mně to nevadilo, stejně bych musel dát do toho.
Úvodní, krátkou skladbu Vtáci, beru jako takovou předehru, moc pěknou předehru. Ostrov je bomba. Opravdu velice povedená kompozice, u které si nejsem zcela jist, jestli by při opakovaných posleších ze mě nezačaly padat ©Mayak králičí bobky, případně, jestli bych se rovnou úplně celý neposral. Spíš bych řekl, že ano. Dělal jsem si při poslechu poznámky, ale bylo jich tolik, a s přesnými údaji, kde a kdy jaká zajímavá pasáž začíná, že by to kromě Honzy stejně nikoho nezajímalo, tak jsem je smazal. Ty poznáky. A časové údaje. Místo nich se pokusím popsat skladbu jednou větou, pokud se mi to samozřejmě podaří. Začíná takovými ponurými, až zlověstnými, hlubokými tóny na klavír, ke kterým se (po zpěvu) přidají další (velmi) hluboké tóny (basa + nějaký syntezátor), během těch necelých devatenácti minut je tady obrovské množství změn a nálad, střídají se takové rychlejší jazzrockové pasáže s elektrický pianem, sóla – třeba to na trubku, kde basa (ale i celkově) to zní jako King Crimson, konkrétně instrumentální pasáž uprostřed 21St Century Schizoid Man, zazní tady cemballo, další (krásné) sólo (na piano), příčná flétna, super pasáž, kde se opakuje text vlasy rozviate a boky pevné, v jarných temnotách, a která vygraduje, aby se vše zklidnilo, a návratilo k motivu ze začátku, znovu vygradovalo jazzrockovou rychlejší pasáží, a se smyčci skončilo opět zklidněním a fade outem – uf, tohle je skutečné veledílo, strhující, skvělé, opravdové hudební dobrodružství, okořeněné naprosto famózní baskytarou, která je prostě nádherná.
Privretými očami je krásná skladba, která má takové dvě, resp. tři části, začíná jako pomalá balada, opět mi připomíná King Crimson, po třech minutách je velká změna – jazzrocková, rychlejší pasáž, která se mi moc líbí, a kde je skvělé všechno – bicí, basa, klávesy, hele, Honzo, je tady vůbec kytara? Teď jsem si uvědomil, že buď asi ne, anebo jsem hluchej a doteď jsem žádnou neslyšel. Kolem páté minuty zazní super hluboké zvuky, asi nějaký syntezátor, a skladba se vrací zpátky do klidné pasáže ze začátku. A poslední minuta je brutální, tvrdá, crimsonovská. Paráda.
Kromě toho, že Ursiny ve skladbě Nové dieťa běží na sever – a já nevím, proč, hehe – toho asi víc nenapíšu. Je to takové slabší, možná nejslabší místo na desce, nicméně pořád velmi dobrá písnička, se kterou nemám žádný zásadní problém – pěkné jsou tady perkuse, nějaké rolničky.
Jedného dňa začíná opět (podle tedy mých uší) ve stylu King Crimson (Honzo, jako odborník a znalec, poslouchal Ursiny tuhle kapelu, víš o tom, že by se jimi nějak inspiroval?), třeba smyčce, což tady asi opravdu jsou smyčce, a ne mellotron, jako u King Crimson, moc pěkné cemballo, úžasná baskytara (vím, že se trapně opakuju), no a pasáž s trubkou v závěru je super, ta mi zase připomněla The Beatles.
Pevnina detstva je skvělé, úžasné, nádherné album, a já jsem rád – a moc děkuju Honzovi – že jsem to vlastně díky němu zjistil. Jestli jsem ho v mládí slyšel, tak jsou dvě možnosti – buď pouze jednou, anebo vůbec, hehe. Opravdu jsem velmi nadšen z velkého objevu, a těším se na další poslechy. Tohle, ne Provisorium, je geniální deska, jedna z nejlepších československých rockových nahrávek. A musím samozřejmě vyzdvihnout instrumentální výkony všech muzikantů, Jaroslav Filip vytváří zcela unikátní zvuk, a skvělá je rytmika, tedy fantastický bubeník Cyril Zeleňák a pro mě úplně skvostný a lahůdkový Anton Jaro (nahradil Fedora Freša ve Fermatě, a společně tamtéž hráli na druhém albu Pieseň z hôľ). Dežo Ursiny tady vlatně „trčí“ svým civilním zpěvěm úplně nejméně ze všech, nicméně jeho hudba, to je to nejdůležitější z celé téhle nahrávky. Nedělám to jen kvůli Honzovi, ale mám radost, protože věřím, že mu udělám radost, hehe – plná palba, bez debat.
10/10
|
Registrace nového uživatele 
