Genesis – Duke – 1980
Když si vzpomenu na tuhle desku, vždycky se mi vybaví dvě jména – Rostislav Sáček a Roman Kašeljak. Oba to byli mí spolužáci ze základní školy, ten první měl LP hned, když vyšlo, a společně jsme ho pak u něj doma poslouchali. Ty vzpomínky jsou už dost mlhavé, ale pocity velkého zklamání si pamatuju dodnes. Jakoby se Genesis tímhle albem něčemu zpronevěřili, přestali dělat ten úžasný artrock, jak (krásně) jsme tomu tenkrát říkali. Moc velký popík, zdálo se mi. Vím, že jsem už i tady psal, jak jsem svoje názory časem poupravil, tak jsem zvědav, co na album řeknu dneska, při pozorném poslechu na sluchátka.
Behind The Lines
Hmm, tak nevím – protože tohle je jasná bomba hned na začátek. Úžasná instrumentální předehra, výborná písnička, Genesis působí (na mě) velice vyzrále, až se mi chce napsat dokonale, Collins obrovsky pěvěcky vyrostl, nemám tady absolutně co vytknout.
Duchess
I druhá skladba je fantastická, když se po předehře rozjede celá kapela, je to fakt parádní jízda, veliký nářez - muzikantsky, zvukově, pěvecky, prostě nádhera, a já si říkám, že při prvním poslechu před více, než čtyřiceti lety, jsem asi hudbu na desce moc nepochopil, hehe.
Guide Vocal
No, a těch prvních třináct – pospojovaných - minut, mohla být klidně jedna dlouhá skladba. Cítím tady obrovskou radost z muzicírování. Však taky, což jsem nevěděl, měla kapela pauzu, ve které se Phil pokoušel (neúspěšně) zachránit svoje první manželství.
Man Of Our Times
Tahle písnička mě velmi překvapila. Za prvé proto, že jí složil Rutherford, a za druhé proto, že je to další bomba, opravdu se mi strašně líbí, a ani nedokážu napsat, proč. Nejspíš protoč. Taky je docela tvrdá. Pěkně tvrdá.
Misunderstanding
Zatím největší popina na desce, skoro se mi chce napsat, že je to už takový typický Collinsovský hit, jakých v budoucnu bude mít mraky. Kupodivu mi tahle písnička ale vůbec nevadí, i když asi rozumím Hackettovi, že tímhle směrem se s kapelou vydávat nechtěl, moc progresivní to vážně není, hehe.
Heathaze
Bez Collinse by tahle Banksova písnička byla „jenom“ vynikající, jeho zpěv jí ale posunuje na úroveň bomby. Náherná, pomalá skladba. No, a první strana je za mnou, a já nemám v podstatě vůbec žádné výhrady. Což mě tedy malinko irituje, hehe.
Turn It On Again
Tak tohle je nejvíc progresivní skladba na desce, nejen těmi nezvyklými rytmy, které Genesis hráli běžně ještě před pár lety, většinou je to tedy na čtyři, ale místy na pět, a takový ten hlavní riff (kterým písnička končí do fade outu) je na šest + sedm, chcete-li tak (dohromady) na třináct. Dodnes jsem nevěděl, že Banks a Rutherford dali dohromady nějaké „zbytky“, co nenahráli na svá sólová alba, a taky, že původně byly skladby Behind The Lines, Duchess, Guide Vocal, Turn It On Again, Duke's Travels a Duke's End jedna dlouhá, třicetiminutová kompozice, což mi přijde dost zajímavé. Ono, když jsme u toho, tak už na The Lamb Lies Down On Broadway jsem si uvědomil, že skoro celá první strana hraje bez přestávek, a mohla to klidně být dvacetiminutová skladba, stejně tak tady – ta muzika by třeba o moc jiná nebyla, jen zkrátka někteří bychom asi více slintali blahy, no ale Genesis, a David Hentschel rozhodli, že písničky „nasekají“, a asi dobře udělali, jako kvůli hitům. Abych se ale vrátil k samotné skladbě – je skutečně vynikající.
Alone Tonight
Vždycky, na každém albu, musí být nějaká skladba nejslabší. Nebo nemusí? Pokud ano, tak zde je to tahle. Nevadí mi, ale není to opravdu nic extra. Tady se tedy pan Rutherford dvakrát nevyznamenal. Ani třikrát.
Cul-De-Sac
Moc pěkná Banksova písnička, a mám opět pocit, že Collinsův zpěv jí dává úplně jiný level.
Please Don't Ask
Krásná Collinsova skladba, která ještě lépe vyzní, když si k ní čtete text. Musel být tenkrát pěkně v prdeli, a já rozumím moc dobře tomu, co prožíval.
Poslední dvě skladby, Duke's Travels a Duke's End, to je úžasná jízda, a opravdu bombastické rozloučení se skvělým albem, víceméně istrumentální, zpívá se jen chvíli v první věci, po šesti minutách. Tohle se chlapcům z Genesis skutečně povedlo, a já téměř mlaskám blahy, a cítím, že © Miro králičí bobky jsou na spadnutí, hehe.
Duke je vynikající deska, čekal jsem, že budu překvapen, a jsem ještě o malinko víc. Stejně, jako na ...And Then There Were Three... ani tady není jediná vyloženě slabá písnička, skutečně nic mi tady nevadí. Nejsilnější jsou skladby, napsané společně, tedy první dvě, poslední dvě a Turn It On Again. A celkově cítím – a slyším – velikou radost všech tří mistrů ze společného nahrávání.
9,5/10
Přečetl jsem si svoje patnáct let staré hodnocení, a docela se mi líbilo, hehe. Radost, ducha kapely, desetiletou souhru, a muzikantskou i lidskou vyzrálost jsem tam tehdy slyšel. Překvapen jsem byl tenkrát, a překvapen jsem i dnes, dokonce ještě o něco víc, ta hudba u mě pěkně uzrála. Je fakt, že Genesis za deset let vydali devět alb, a na každém se snažili přijít s něčím novým, až převratným, a myslím, že se jim to dařilo, jako žádné jiné kapele. |
Registrace nového uživatele 
